Pro začátek pár kritických poznámek k celé sérii. (z praktických důvodů uvedeno jako spoiler)
"The show must go on..."
To by mohlo být heslo celé série, což v praxi znamená každý rok jeden díl, někdy dva. Od Porsche Unleashed jsem o sérii prakticky nezavadil. To vlastně není tak úplně pravda, zavadil jsem vícekrát o nějaké ty Most shifted, Less wanted, Hot Boobs... oops, jiný žánr. Jenže, long story short... tohle tak úplně nepočítám. Jsem staromilec a od prvně zmíněného titulu dále jsem ztratil rozlišovací schopnost co se her honosících se bouráky se značkou ND4SPD týče. V hlavě mi zůstal pouze podivný pestrobarevný, vytuněný chaos hýřící neony, nitrem, krásnými (a čím dál méně hranatými) prdelkami roztleskávaček (neznám terminus technicus pro děvčata od závodů) a můj celkový dojem byl prakticky stejný jako ze standardního hip hopového videa. Nepochopte mě špatně, bylo to líbivé, dynamické, inovativní a návykové (viz moje poměrně vysoká hodnocení). Jenže hlubší dojem to ve mně nezanechalo.
Série NFS pro mě vždycky znamenala určitou nadsázku a lehkost, charakteristickou atmosféru... tyto rysy čišely ze všech titulů až do mnou tolik opěvovaného "Porscháka puštěného z řetězu" (uznávám, černá ovce rodiny NFS... a jediný opravdový simulátor série... I want more pleaaase). Série od začátku byla arkádovka, v návratu ke kořenům tedy nevidím takový problém, jenže kam zmizelo to kouzlo a lehkost? Já už prostě vidím pouze na běžícím páse vyráběné, nablýskané rychlokvašky, které neurazí, ale (pro mě) nemají nic osobitého... Dneska je potřeba, aby pořád lítali XP pointy, levelovalo se o sto péro, takže jeden neví, jestli hraje RPG nebo ještě závodí. Kromě toho jsem se někdy nemohl ubránit dojmu, že všechny ty bonusy jsou tam tak nějak na okrasu, a že jsem si v podstatě svým přičiněním nic nezasloužil. Ať udělám prakticky cokoliv, tak mi nabíhají čísla a blikají světýlka jako na herním automatu... Co dodat? Jsem teď trochu škarohlíd, ale abych jen nekritizoval, uznávám, že jsem se u některých titulů docela pobavil.
"The road goes ever on and on"
A teď od obecného ke konkrétnímu, tedy NFS: The Run. Už z popisu jsem tušil, že půjde o něco trochu jiného, závan čerstvého, pro mě zapamatovatelného vzduchu. Příběhová linie je zajímavá změna (přílišnou sofistikovanost samozřejmě nemůžeme čekat), zaujala mě rovněž trasa vedoucí napříč USA a interaktivní animace jako vystřižené z libovolného titulu Telltale (imitace nemožnosti volby a neovlivnitelnosti příběhu je dokonalá). Jedete a jedete a je to zábavné jak blázen, nic vám nestojí v cestě. Hře nelze upřít dynamika (to ostatně žádnému předchozímu titulu) a jistá návykovost. Z grafického hlediska fajn, mohlo by být i lépe, ale nestěžoval jsem si.
Jedna prostoduchá otázka: Kam se u všech driftů poděl nevýznamný to prvek poškození a opotřebení auta? Respektive takové poškození, které by mělo vliv na jízdní vlastnosti a vyplývaly by z něj důsledky ve formě prázdné hráčovy peněženky? To se autoři opravdu tak báli, že by to některé náctileté spratky odradilo kvůli obtížnosti? V The Run se sice můžete trochu pocuchat, případně se zlikvidovat při čelním nárazu, ale jinak rozdíl kromě vizuální stránky nepoznáte. Kromě toho se ta naše pomačkaná plechovka od piva do další etapy závodu stejně sama opraví, takže fakticky není co řešit. Když dovolíte, naposledy připomenu Porsche se svojí brutální obtížností (pár něžných štouchanců z každé strany, tvrdší doskok na přehlédnutém hrbolu... a už to bylo citelně poznat) anebo alespoň Road Challenge (po konfrontaci s vlakem jsme si alespoň trochu začmoudili, zajiskřili a zhrbolatěli, což nás přece jen trochu zpomalilo). Od prvních třech titulů se to ještě jaksi neočekávalo, ale dneska by to měla být samozřejmost... a že jsme v arkádovce, to není výmluva.
Napadá mě, že NFS: The Run je vlastně taková interaktivní road movie a jako takovou ji budu hodnotit. Jedná se o příjemnou změnu, poměrně zajímavý, a co si budeme vykládat, zatraceně zábavný koncept! Takže abych to shrnul, oceňuji inovace, kombinace a variace žánrů apod... ale nakonec si stejně z nostalgie zahraju NFS II a budu spokojený.
"The show must go on..."
To by mohlo být heslo celé série, což v praxi znamená každý rok jeden díl, někdy dva. Od Porsche Unleashed jsem o sérii prakticky nezavadil. To vlastně není tak úplně pravda, zavadil jsem vícekrát o nějaké ty Most shifted, Less wanted, Hot Boobs... oops, jiný žánr. Jenže, long story short... tohle tak úplně nepočítám. Jsem staromilec a od prvně zmíněného titulu dále jsem ztratil rozlišovací schopnost co se her honosících se bouráky se značkou ND4SPD týče. V hlavě mi zůstal pouze podivný pestrobarevný, vytuněný chaos hýřící neony, nitrem, krásnými (a čím dál méně hranatými) prdelkami roztleskávaček (neznám terminus technicus pro děvčata od závodů) a můj celkový dojem byl prakticky stejný jako ze standardního hip hopového videa. Nepochopte mě špatně, bylo to líbivé, dynamické, inovativní a návykové (viz moje poměrně vysoká hodnocení). Jenže hlubší dojem to ve mně nezanechalo.
Série NFS pro mě vždycky znamenala určitou nadsázku a lehkost, charakteristickou atmosféru... tyto rysy čišely ze všech titulů až do mnou tolik opěvovaného "Porscháka puštěného z řetězu" (uznávám, černá ovce rodiny NFS... a jediný opravdový simulátor série... I want more pleaaase). Série od začátku byla arkádovka, v návratu ke kořenům tedy nevidím takový problém, jenže kam zmizelo to kouzlo a lehkost? Já už prostě vidím pouze na běžícím páse vyráběné, nablýskané rychlokvašky, které neurazí, ale (pro mě) nemají nic osobitého... Dneska je potřeba, aby pořád lítali XP pointy, levelovalo se o sto péro, takže jeden neví, jestli hraje RPG nebo ještě závodí. Kromě toho jsem se někdy nemohl ubránit dojmu, že všechny ty bonusy jsou tam tak nějak na okrasu, a že jsem si v podstatě svým přičiněním nic nezasloužil. Ať udělám prakticky cokoliv, tak mi nabíhají čísla a blikají světýlka jako na herním automatu... Co dodat? Jsem teď trochu škarohlíd, ale abych jen nekritizoval, uznávám, že jsem se u některých titulů docela pobavil.
"The road goes ever on and on"
A teď od obecného ke konkrétnímu, tedy NFS: The Run. Už z popisu jsem tušil, že půjde o něco trochu jiného, závan čerstvého, pro mě zapamatovatelného vzduchu. Příběhová linie je zajímavá změna (přílišnou sofistikovanost samozřejmě nemůžeme čekat), zaujala mě rovněž trasa vedoucí napříč USA a interaktivní animace jako vystřižené z libovolného titulu Telltale (imitace nemožnosti volby a neovlivnitelnosti příběhu je dokonalá). Jedete a jedete a je to zábavné jak blázen, nic vám nestojí v cestě. Hře nelze upřít dynamika (to ostatně žádnému předchozímu titulu) a jistá návykovost. Z grafického hlediska fajn, mohlo by být i lépe, ale nestěžoval jsem si.
Jedna prostoduchá otázka: Kam se u všech driftů poděl nevýznamný to prvek poškození a opotřebení auta? Respektive takové poškození, které by mělo vliv na jízdní vlastnosti a vyplývaly by z něj důsledky ve formě prázdné hráčovy peněženky? To se autoři opravdu tak báli, že by to některé náctileté spratky odradilo kvůli obtížnosti? V The Run se sice můžete trochu pocuchat, případně se zlikvidovat při čelním nárazu, ale jinak rozdíl kromě vizuální stránky nepoznáte. Kromě toho se ta naše pomačkaná plechovka od piva do další etapy závodu stejně sama opraví, takže fakticky není co řešit. Když dovolíte, naposledy připomenu Porsche se svojí brutální obtížností (pár něžných štouchanců z každé strany, tvrdší doskok na přehlédnutém hrbolu... a už to bylo citelně poznat) anebo alespoň Road Challenge (po konfrontaci s vlakem jsme si alespoň trochu začmoudili, zajiskřili a zhrbolatěli, což nás přece jen trochu zpomalilo). Od prvních třech titulů se to ještě jaksi neočekávalo, ale dneska by to měla být samozřejmost... a že jsme v arkádovce, to není výmluva.
Napadá mě, že NFS: The Run je vlastně taková interaktivní road movie a jako takovou ji budu hodnotit. Jedná se o příjemnou změnu, poměrně zajímavý, a co si budeme vykládat, zatraceně zábavný koncept! Takže abych to shrnul, oceňuji inovace, kombinace a variace žánrů apod... ale nakonec si stejně z nostalgie zahraju NFS II a budu spokojený.
The Life and Suffering of Sir Brante
Pro: Nekonečně dlouhá jízda, reálné lokace, dynamika.
Proti: Stále arkádovka, jednoduše "instant fun", poškození čistě pro efekt.