Sluneční svit okny prosvětluje prašné a mdlé interiéry. Popraskaná omítka, polostrhané tapety... Homesick staví hráče do blíže neurčeného post-apo období, kde hráč coby obyvatel šedivého a hnusného paneláku pátrá po příčinách tohoto podivného stavu - nikde nikdo, šedivé zdi lemuje prorůstající tráva a jakýkoli bližší kontakt s okny prosvítajícím světlem vyvolává takřka oslepnutí. Náplň hry tak tvoří prozkoumávání jednoho rozlehlejšího podlaží oněch nevábně vyhlížejících interiérů a skládání souvislostí, co tomuto smutnému stavu předcházelo.

Samotné hraní jsem vnímal v celkovém vyznění rozpačitě. Hru jsem rozehrával asi na čtyřikrát a pokaždé skončil, protože jsem nebyl schopen po půl hodině se nikam dále posunout. Jsou tu různé knihy a dopisy, které jsou šifrované a nabízí se několik málo interakcí s různými předměty. V situaci, kdy jsem si řekl, že se buď posunu dále nebo hru nadobro pustím k vodě, jsem byl nucen vyhledat návod, protože onen pohár trpělivosti se blížil k samotnému vrcholu. Ona jediná věc, která mi bránila v dalším postupu se mi jevila (vzhledem k situaci) značně nelogická a dost možná bych na ni sám nepřišel.

Pocit nudy nicméně vymizel s dalším postupem. Hráčovi se tak rozšiřuje původní lokace o další místa, objevují se puzzly, jejichž náročnost je relativní v závislosti na úhlu pohledu (některé jsou doslova primitivní až by se dalo říci, že to puzzly vlastně ani nejsou, na vyřešení jiných vám musí být nakloněno několik shod okolností). Pozice na první pohled nepodstatných a na první pohled nefungujících vypínačů má vliv na (ne)možnost úspěšného dohrání noční scény.

Přestože hra graficky nepůsobí nikterak oslnivým dojmem, přes to hráč narazí na pár lokací, jejichž grafické propracování je poměrně pěkné a v kombinaci s hudbou tvoří zajímavý explorativní zážitek. Záměrně nepoužívám slovo atmosféra, protože tu jsem tu svým způsobem postrádal. Samotný postup se omezuje převážně na chození, otevírání skříní a přemýšlení, jak se dostat za ty či ony uzamčené dveře. Po větší část hry jsem postrádal jakoukoli přítomnost postupného doplňování příběhu (kdo jsem, co jsem, o co tu jde...), pak ke konci v určité chvíli vysvětlení přichází. Samotné zakončení se mi osobně líbilo a nakonec začalo dávat smysl některým věcem, které jsem během hraní nechápal. Pokud jde o úplný ending (vyznění), tak ten se mi překvapivě líbil.

Dávkování míry "objasňování" je podle mého špatně nastavené a tudíž po značnou část hry hráč nic nechápe a těsně před koncem pochopí mnohé. Schopnost číst v dokumentech a knihách je tak ze začátku potlačena a já tak stále hledal jakousi skrytou legendu onoho tajného písma. ... nakonec se ukáže, že šifrované písmo žádné pozadí ve hře nemá, jde pouze o mechanismus, jak udržet hráče déle ve hře.

Homesick se nesnadno hodnotí, dokážu pochopit lidi, kteří s ním seknou už v úvodu a stejně tak dokážu pochopit nadšení těch, kteří jím projdou hladce. Pokud od hry nebudete nic čekat, může se stát, že budete i příjemně překvapeni, ale stejně tak se může stát i opak. Mně osobně se hra líbila a to zejména díky svému zakončení (vyznění), což i vysvětluje pár otázek, které si hráč po čas hry klade.