To se nám jednou takhle vrátil bezkostrový boxer a vrátil se s plnou polní. Návrat to byl tak dobrý, že jeden vévoda se slunečními brýlemi se samou hanbou přestal brát steroidy a rázem přesedlal na antidepresiva.

Origins měl vše to dobré, co vlastnil i Rayman a Legends to posunul ještě drobátko výše. Ubisoft Montpellier jsou kreativní a talentované dámy a pánové. Dokázali to již několikrát. At už s původním raymanem či podceňovanouBeyond Good & Evil.

Vývojáři vždy k rayman sérii přistupovali spíše jako k uměleckému dílu než k čemukoliv jinému. Vizuální styl byl a je jedinečný. Krásnou paletu barev doplňují líbivé backroundy a nápaditý level design. Navíc je ta ručně kreslená grafika velmi vkusně vypracovaná a ani ty nejbarevnější lokace nepůsobí kýčovitě.

Hudba je opět velice vydařená a jen posiluje celou pohádkovou atmosféru. Music levely jsou pak geniální nápad. V momentě, kdy se spojí gameplay a hudba v jedno, je to blaho. Je to hodně jednoduchý koncept, ale děsně dobře zpracován. Při probíhání levelu vám dobře nastavené tempo a rytmus dodávájí pocit jako byste se vezli na parádním kytarovém riffu, přičemž neustále jsou zkoušeny vaše reflexy a trpělivost. Škoda, že takovýchto pasáží je jen pár.

Poslední věc. Ta věc, která dělá Raymana Raymanem je obtížnost. Ta je postupem času těžší a těžší a vy jste frustrovanější a frustrovanější, ale když něco dokážete na padesátý pokus překonat, jste bůh. To je něco, co mi u dnešních her chybí.