Painkiller patří k tomu typu her, jejichž princip patří mezi ty vůbec nejprimitivnější. Vyhodí vás to na mapě s jednoduchým, leč účelným level designem, a následně se spustí "trigger" , který na vás pošle desítky tupých nepřátel, kteří mají naprogramováno "cíl-hráč, zničit". Tak to tedy vybijete, posbíráte nějaký zlato, munici, popojdete a dveře za vámi se zavřou a celé to opakujete znova. Možná jsem jednoduchý člověk, ale mě to ke štěstí stačí. Vždycky jsi u Painkillera vyčistím hlavu a trochu vypustím páru.

Painkiller je hloupý a jednoduchý ve svém konceptu, avšak v podstatě je to stále stará dobrá střílečka, která si na nic nehraje, a která svou věc dělá dobře. Má to hodně druhů nepřátel (na každou mapu nový typ nepřítele), hodně rozličných map, secrety a originální zbraně s dvěma mody střelby, plus speciální tarotové karty, které se vám za splněné úkoly otevírají např. zpomalení času, vyšší odolnost, vyšší rychlost střelby atd.

Hudba je čistý nářezový metal všeho druhu a přirozeně se k masakrování démonických hord velice dobře hodí. Grafika je pěknoučká, fyzikální model občas krapet přestřelený, ale jinak velice efektní. A ve výsledku mě akorát štvali ti bossové. Ti kluci mají k dispozici finty, kterým se prostě nedá vyhnout. :) Skvělý nástupce Šíleného Sama, jehož kvalita (Painkiller) s přibývajícími díly padala střemhlav do hlubin pekelných. Rust in Peace, painikller m/.