Před 12 lety mi přinesl známý cédéčka a prohlásil, že se jedná o hru, kterou si mám vyzkoušet. Po takovém úvodu mi trvalo pár dní, než jsem Unreala skutečně vyzkoušel. Ten začátek hry na mne zapůsobil podobně jako těch pár slov od známého. Tehdy u nás nebylo takové povědomí o hrách jako dnes, jediná možnost byla od někoho dostat doporučení nebo něco zaslechnout. Zkrátka a dobře, naštěstí jsem se nerozhodl hru po prvním neúspěšném vyzkoušení zahodit a na druhou zkoušku mě to už chytlo.

Jste v roli mariňáka a dostanete nějaké úkoly, kvůli kterým je třeba procestovat několik planet. Co se týče arzenálu, šlo střílet některými zbraněmi skrze různé módy. Dodnes si pamatuji brokádu, granátomet, plamenomet, snipu a nějakou artefakt zbraň. Hlavně si pamatuji nějakou atmosféru. Jako zázemí k různým vesmírným operacím sloužilo plavidlo, na kterém se hráč mohl procházet a hovořit se svým doprovodem, čili posádkou lodi. Hlavně bylo možné procházet kajuty, běhat po lodi, na fps žánr z roku 2003 zajímavé.

Společníci byli složeni z jednoho lidského chlapíka, jednoho mimozemšťana a odhalené ženské. K některým z posádky bylo možné trochu přilnout, a proto tou hlavní věcí, která se z mých vzpomínek a dojmů váže k Unrealu nejvíce, je konec hry. To je v podstatě jediná věc, na kterou při zmínce vzpomínám, přesto jsem se do zopakování nikdy nepustil. Studiem byl dodatečně vyvíjen multiplayerový mód, který se finálního vydání ale nedočkal.

Ten konečný střih s hudebním doprovodem mě tehdy dostal. Z toho důvodu jsem doufajíc v nějaké pokračování instantně bez otázek v obchodě o rok později koupil Unreal Tournament 2004, ale to už je jiný příběh.