Závěrečný datadisk Duka přináší chudých sedm úrovní, což je vlastně pouhá 1/4 původní hry. A navíc jsou dvě mapy předělávky již známých map. Návrat do starých úrovní jsem si sice opravdu užíval a zvědavě sledoval změny, jenomže... je tu jen pět zbrusu nových úrovní. Jen pět! Kdyby byla epizoda o klasické délce 10-11 úrovní, bylo by ono dejá vu vítaným zpestřením a skvělým nápadem zároveň. Takhle je to sice chutná kaše, ale zároveň pokus o to rychle a snadno vyždímat z Duka co se dá.

Druhý zajímavý prvek epizody, tedy zbrusu noví nepřátelé se zdají být příjemnou novinkou. Horší už to je s jejich prachbídnou kvalitou. Možná je to tím, že jsem si na ostatní nepřátele už zvykl, ale na druhou stranu nové příšerky z Karibské epizody krásně zapadly do běžného ansáblu emzáků, kdežto tyhle zimní zmetci, především pak elfské feministické komando, jsou vyloženě oškliví a ještě moc okatě kopírují jiné potvory. Pocit z nich jsem měl prostě špatný, jako by do Duka vůbec nepatřili a to navzdory Vánočně laděné atmosféře.

Po absolvování dvou známých úrovní jsem měl konečně možnost seznámit se s tím, jak se tvůrci poprali s vlastními úrovněmi. Pětice nových úrovní je jak z dílny podprůměrných amatérských maperů. Ani mi tak nevadil jednoduchý a přehledný design, ovšem ty bugy! Špatné textury, předměty ve vzduchu, posunuté silové pole anebo třeba sítě laserových bomb, kterých si všimnete až když explodují. Škoda, že se tvůrci nerozhodli celou epizodu splácat z předělávek známých úrovní. Tam se toho alespoň nedá tolik zkazit.

Úrovněmi jsem prolétl jako blesk, cestou našel drtivou většinu secretů a byl konec. Vlastně ještě přišel boss a to rovnou Santa! Váže se k němu jeden vánoční příběh...
Bylo nebylo... Duke zápasil se Santou, přičemž oba často měnili své zbraně a zatápěli jeden druhému. Pak najednou Santa zmizel a Duke hledal, kam se ten červený chlápek na steroidech poděl. Až takhle Duke otevřel dveře skladiště mezi kterými se natáhly dlouhé provazce vnitřností. "Aha," řekl si Duke "Našel jsem Otce Vánoc."