Dlouho jsem nevěděl, jaký postoj ke hře zaujmout, protože její pro a proti pořádně zamíchaly mým postojem, který se navíc během hraní několikrát změnil. Opět se ukázaly staré dobré pocity, kdy moment pohodového hraní střídá chvílemi pocit nadšení a chvílemi vztek. Vztek nad nesčetným časem stráveným při řešení puzzlů, aby, pokud už nějaký vyřeším, se objevil další a ještě komplikovanější.

Stručně řešeno je Anna explorativní hra, kdy hráč prochází okolí a prostory starého mlýnu, kde kdysi došlo k několikanásobné vraždě. Venku je krásně, svítí sluníčko a hučí potůček, uvnitř se tají tíseň, šero a dozvuky čehosi hrůzného, co se tu kdysi odehrálo. Hráč prochází jednotlivými prostory, překonává puzzly a poodkrývá historii toho, co se tu vlastně odehrálo. Zhruba tak by se dala Anna stručně popsat.

Přiznám se, že mi trvalo opravdu hodně času a stálo mě hodně sebepřekonání, abych hru mnohdy nevypnul a nerozhodl se s ní rozloučit. Co mě možná přimělo jí aktivně dohrát, byla vlastně kombinace několika prvků: nádherné a do každičkého detailu propracované prostředí, precizní práce se světlem a obrovská pozornost ke grafickým detailům. K tomu na míru šitý soundtrack, který se neoposlouchá a naopak, s přibývajícími motivy neztrácí na originalitě.

Celá hra se rozkládá na několika menších prostorech, což na jednu stranu se může zdát jako nevýhoda, ale v mém případě o to více potěšila preciznost a grafické detaily, kterých si možno všimnout na věcech, kde by je člověk prakticky ani nehledal. Pokud jde o puzzly, celá hra je jimi téměř protkaná skrz naskrz a člověk si od nich nevydechne. To by nemuselo být na škodu, kdyby některé puzzly nebyly totálně nelogické a jejich dosažení nebylo dosaženo prakticky náhodně. Měl jsem to štěstí, že jsem hrál Annu ve verzi Extended edition, která se od základní v mnohém liší a tudíž jsou tu určité "legální" hinty (prostřednictvím knih, poznámek, dopisů...), co a jak zhruba, by se mělo udělat. Bez těchto věcí je základní verze hry z mého pohledu prakticky nehratelná, protože vyžaduje od hráče takřka nesmyslné úkoly, které jen tak asi někoho těžko napadnou.

Povedlo se mi většinu hry dohrát bez návodu nebo jiných zdrojů rad, protože jsem se zapřísáhnul, že zkusím překonat tu zdánlivě nehratelnou věc, aniž bych měl před sebou postup nebo okoukával, co a jak mám udělat. To se mi vcelku a poměrně dlouhou dobu dařilo, ale ke konci jsem měl už těžce nabouranou motivaci neustálým a nekonečným blouděním okolo a hledáním toho, co jsem kde opomněl.

I přestože mě to stálo kýbl nervů, nakonec jsem se přiklonil k tomu, že nelituju toho, že jsem Anně věnoval nemalý čas. Splnil jsem většinu Steam achievementů i těch několik "ingame miniachievementů", zdolal jsem 5 různých zakončení z celkových osmi a celková pokořenost podle výsledků zůstala na čísle 86%

Přesto všechno, celkový dojem ze hry zůstává rozpačitý. Zahřála mě však na duši stránka paranormálních jevů a několik překvapivých momentů, kdy mě hra nečekaně leč příjemně vyděsila. Co hodnotím spíše kriticky je skutečnost, že hra je prakticky celá postavena na puzzlech a pokud nemá člověk náladu se jimi zabývat, nemá smysl hru vůbec hrát.