Shantae na první pohled nejvíce připomíná klasické plošinovky z poloviny devadesátých let (především Lomaxe), které tehdy přivodily jedno ze zlatých období žánru. Avšak ve skutečnosti je inspirována spíše slavnou Castlevanií: Symphony of the Night, od které si bere mechanismy postupně zpřístupňovaného světa i schopnosti transformace v různé čarovné tvory.
Univerzum je roztomilým křížencem pirátských dobrodružství v Karibiku raně novověkého období a pohádek Tisíce a jedné noci. Je velmi odlehčené, v dobrém slova smyslu téměř infantilní. Tomu přesně odpovídá pestrobarevná grafika, včetně mírně lechtivých ilustrací ženských postav, jichž je naštěstí ve hře více než dost. Hudba se svými orientálními motivy přiléhavě dotváří celkovou atmosféru. Samotná hratelnost je vysoká, s dostatečnými zpestřeními, aby se hráč nezačal nudit. Tempo je příjemné a celkově ze Shantae nelze než mít dobrou náladu.
Proč ji tedy nemohu hodnotit výše?
Zápletka je poněkud kostrbatá. Ne že bych očekával detailně promyšlenou dějovou konstrukci a strhující zvraty, ale posunování příběhu se zde děje na základě oslích můstku, po kterých je takřka bolestivé přecházet. S tím se pojí i hodně smutné nevyužití jednoho z esenciálních prvků metroid her – průzkumu světa. Hra vás pevně vede za ruku a nově nabytá schopnost vždy zpřístupní pouze jednu až dvě lokace, kam vás okamžitě pošle také příběh. Když vzpomenu na to, o kolik lépe je tento aspekt řešen v už zmiňované Symphony of the Night nebo nedej bože fenomenálním Super Metroidu, nemohu než být z takto lineárního přístupu zklamán.
Největší problém druhého dílu Shantae potom spočívá v její neinovativnosti. První Shantae měla spoustu povedených prvků – výborně řešená města, zábavné minihry, působivou závěrečnou lokaci. Je skvělé, že pokračování pořešilo ovládání, které představuje neskutečný zlepšení proti hodně těžkopádnému prvnímu dílu. Ale to je hodně málo. Paradoxně proto hra působí chudším dojmem než její takřka o desetiletí starší předchůdce. Nejde o to, že je kratší (jako že je), ale že prostě zdaleka není tak nápaditá, což je obrovská škoda.
Přesto Shantae mohu fanouškům žánru s klidným svědomím doporučit. Ve svém okruhu se jedná o kvalitní hru, která je navíc neskutečně roztomilá. Na hlavní hrdinku nedám dopustit. Stejně jako na všechny ostatní ženské postavy. Jsou prostě neodolatelné.
Univerzum je roztomilým křížencem pirátských dobrodružství v Karibiku raně novověkého období a pohádek Tisíce a jedné noci. Je velmi odlehčené, v dobrém slova smyslu téměř infantilní. Tomu přesně odpovídá pestrobarevná grafika, včetně mírně lechtivých ilustrací ženských postav, jichž je naštěstí ve hře více než dost. Hudba se svými orientálními motivy přiléhavě dotváří celkovou atmosféru. Samotná hratelnost je vysoká, s dostatečnými zpestřeními, aby se hráč nezačal nudit. Tempo je příjemné a celkově ze Shantae nelze než mít dobrou náladu.
Proč ji tedy nemohu hodnotit výše?
Zápletka je poněkud kostrbatá. Ne že bych očekával detailně promyšlenou dějovou konstrukci a strhující zvraty, ale posunování příběhu se zde děje na základě oslích můstku, po kterých je takřka bolestivé přecházet. S tím se pojí i hodně smutné nevyužití jednoho z esenciálních prvků metroid her – průzkumu světa. Hra vás pevně vede za ruku a nově nabytá schopnost vždy zpřístupní pouze jednu až dvě lokace, kam vás okamžitě pošle také příběh. Když vzpomenu na to, o kolik lépe je tento aspekt řešen v už zmiňované Symphony of the Night nebo nedej bože fenomenálním Super Metroidu, nemohu než být z takto lineárního přístupu zklamán.
Největší problém druhého dílu Shantae potom spočívá v její neinovativnosti. První Shantae měla spoustu povedených prvků – výborně řešená města, zábavné minihry, působivou závěrečnou lokaci. Je skvělé, že pokračování pořešilo ovládání, které představuje neskutečný zlepšení proti hodně těžkopádnému prvnímu dílu. Ale to je hodně málo. Paradoxně proto hra působí chudším dojmem než její takřka o desetiletí starší předchůdce. Nejde o to, že je kratší (jako že je), ale že prostě zdaleka není tak nápaditá, což je obrovská škoda.
Přesto Shantae mohu fanouškům žánru s klidným svědomím doporučit. Ve svém okruhu se jedná o kvalitní hru, která je navíc neskutečně roztomilá. Na hlavní hrdinku nedám dopustit. Stejně jako na všechny ostatní ženské postavy. Jsou prostě neodolatelné.
Castlevania: The New Generation