Dokonalost. Věřte mi, tím slovem šetřím. Ale teď v tomhle případě se hodí opravdu na sto procent. Majestátní. Velkolepá. Dechberoucí... dokonalost. Na jednom obalu jsem viděl rčení od jistého PC hráče, který se k HL2 vyjádřil slovy: "Nejlepší hra všech dob". A víte vy co? Ten týpek možná opravdu nebyl příliš daleko od pravdy...
Byl jsem docela malý, když Half-life 2 vycházel. Pamatuju si, že tehdá ke mně přišel táta se slovy: ,, Honzi, pojď se na něco podívat, to budeš čumět!" Ukázal mi trailer, oba jsme byli úplně hotoví z neskutečně brilantní přelomový grafiky, která naprosto skvěle například zachycovala mimiku obličeje či výbuchové efekty. A moment kdy Gordon gravity gunem sebral granát a hodil ho zpět na nepřátelského vojáka nikdy nezapomenu. To bylo boží! A poté jsem hrál samotnou hru. No... co říct... připadal jsem si jako Fry z Futuramy, když se v roce 3000 rozmrazil. Valve jsou mistři ve tvoření naprosto efektní atmosféry, událostí a všeobecné hratelnosti. Umí vytvořit tak neskutečnou vizuální podívanou, že z toho člověku padne brada na zem. Už jen tajemně laděný začátek s monologem Cigaretového muže z Aktů X (G-man) vám říká, že se na vás chystá něco velkého. A vskutku tomu tak je. Atmosféra celé hry je jedinečná. Depresivní země pod okupací imperialistických emzáků, zamořená brouky z Hvězdné pěchoty a obličejových přisávek z Vetřelce rozhodně není místem, kam by člověk jel na dovolenou. I přesto se však najdou tací, kteří se rozhodnou za matičku Zemi bojovat, ať to stojí cokoliv. A spasitelem je opět "The Freeman", který je živým důkazem toho, že vědec s brýlemi se automaticky nerovná měkej nerd!
Zákony fyziky jsou v téhle sérii legendární. Když se opřete o houpačku, ona houpe! Když hodíte melounem o zeď, on se rozfláká! Když hodíte granát mezi malé objekty, ony lítají naprosto logicky kolem! Kroutil jsem nad tím hlavou, teď už to zas tak velká věc není, ale tehdá mi mohly vypadnout oči z důlků. Progres samotného Freemana je taky vynikající, počáteční až adrenalinové útěky z bytů, přes vaší první pistoli až k epickým monstrózním bitvám s jednotkami Combine a jejich hulákajícími Stridery. Oh... a Ravenholm, ten byl... taky nezapomenutelný. (pod touto větou se nachází hrozivé vzpomínky na ty příšerné rychlé zombíky, kteří mi vždycky málem způsobili infarkt.) Souboje jsou maso, obzvlášť ve druhé půlce hry. A Gravity Gun je dost pravděpodobně králem všech bizarních a originálních FPS vychytávek. Samotný herní příběh na FPSkovou hru je také bezvadný. I když je to jen neustálé postupování vpřed, hra nám velice hladkým způsobem předává sled zápletkových událostí, kterým se lehce přizpůsobíme a užíváme si to. Nouze samozřejmě není ani o zajímavé charaktery, mezi starými známými z jedničky jsem vždycky velice rád viděl sympaťáka Barneyho, ale úplně nejvíc září vaše parťačka Alyx, která je jak povahově, tak i vzhledově neskutečně sympatická. Má smysl pro humor, má styl, je sexy a umí to s bouchačkou. No kdo by si stěžoval? Hudba je dost expresivní, což je jedině dobře, do polorozpadlého světa se hodí nadevše. A byť tenhle typ hudby úplně nemusím, Half-Life mi jí svou geniální hratelností přiblížil natolik, že tři tracky mám i ve svém výběru. A to už je jako velikánská pocta!
A zápory? Nevím... fakt nevím. To, co se mi možná moc nezamlouvá, je asi právě naprosto tichý Gordon. Vždycky jsem si říkal, jak by to bylo cool, kdyby uměl i mluvit. Ale to je věc, která k němu už vlastně tak nějak patří a charakterizuje ho, i samotní tvůrci si z toho taky dělaj prdel. Ale jinak? Ne... fakt nevím.
Youtuber Angry Joe jednou řekl, že nikdy neexistovala dokonalá hra. A musím s ním souhlasit, nicméně jsou hry, které se té dokonalosti, přiblíží velice blízko. Nevím, jestli bych si troufl říct, že HL2 je nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál, možná i je, ale jistý si tím nejsem. Jsem si ale jistý, že je to zatím jedna ze dvou her, která ode mě dostala 100% hodnocení, protože si to opravdu zaslouží. A i když jsem spíše RPG fanda, musím uznat, že tohle mistrovské veledílo, si u mě v srdci vzalo svůj kousek. A já vůbec neprotestuji. Co říct?... Snad jen- ať jen žije král a vládce všech FPSek a (možná) nejlepší hra všech dob!
Byl jsem docela malý, když Half-life 2 vycházel. Pamatuju si, že tehdá ke mně přišel táta se slovy: ,, Honzi, pojď se na něco podívat, to budeš čumět!" Ukázal mi trailer, oba jsme byli úplně hotoví z neskutečně brilantní přelomový grafiky, která naprosto skvěle například zachycovala mimiku obličeje či výbuchové efekty. A moment kdy Gordon gravity gunem sebral granát a hodil ho zpět na nepřátelského vojáka nikdy nezapomenu. To bylo boží! A poté jsem hrál samotnou hru. No... co říct... připadal jsem si jako Fry z Futuramy, když se v roce 3000 rozmrazil. Valve jsou mistři ve tvoření naprosto efektní atmosféry, událostí a všeobecné hratelnosti. Umí vytvořit tak neskutečnou vizuální podívanou, že z toho člověku padne brada na zem. Už jen tajemně laděný začátek s monologem Cigaretového muže z Aktů X (G-man) vám říká, že se na vás chystá něco velkého. A vskutku tomu tak je. Atmosféra celé hry je jedinečná. Depresivní země pod okupací imperialistických emzáků, zamořená brouky z Hvězdné pěchoty a obličejových přisávek z Vetřelce rozhodně není místem, kam by člověk jel na dovolenou. I přesto se však najdou tací, kteří se rozhodnou za matičku Zemi bojovat, ať to stojí cokoliv. A spasitelem je opět "The Freeman", který je živým důkazem toho, že vědec s brýlemi se automaticky nerovná měkej nerd!
Zákony fyziky jsou v téhle sérii legendární. Když se opřete o houpačku, ona houpe! Když hodíte melounem o zeď, on se rozfláká! Když hodíte granát mezi malé objekty, ony lítají naprosto logicky kolem! Kroutil jsem nad tím hlavou, teď už to zas tak velká věc není, ale tehdá mi mohly vypadnout oči z důlků. Progres samotného Freemana je taky vynikající, počáteční až adrenalinové útěky z bytů, přes vaší první pistoli až k epickým monstrózním bitvám s jednotkami Combine a jejich hulákajícími Stridery. Oh... a Ravenholm, ten byl... taky nezapomenutelný. (pod touto větou se nachází hrozivé vzpomínky na ty příšerné rychlé zombíky, kteří mi vždycky málem způsobili infarkt.) Souboje jsou maso, obzvlášť ve druhé půlce hry. A Gravity Gun je dost pravděpodobně králem všech bizarních a originálních FPS vychytávek. Samotný herní příběh na FPSkovou hru je také bezvadný. I když je to jen neustálé postupování vpřed, hra nám velice hladkým způsobem předává sled zápletkových událostí, kterým se lehce přizpůsobíme a užíváme si to. Nouze samozřejmě není ani o zajímavé charaktery, mezi starými známými z jedničky jsem vždycky velice rád viděl sympaťáka Barneyho, ale úplně nejvíc září vaše parťačka Alyx, která je jak povahově, tak i vzhledově neskutečně sympatická. Má smysl pro humor, má styl, je sexy a umí to s bouchačkou. No kdo by si stěžoval? Hudba je dost expresivní, což je jedině dobře, do polorozpadlého světa se hodí nadevše. A byť tenhle typ hudby úplně nemusím, Half-Life mi jí svou geniální hratelností přiblížil natolik, že tři tracky mám i ve svém výběru. A to už je jako velikánská pocta!
A zápory? Nevím... fakt nevím. To, co se mi možná moc nezamlouvá, je asi právě naprosto tichý Gordon. Vždycky jsem si říkal, jak by to bylo cool, kdyby uměl i mluvit. Ale to je věc, která k němu už vlastně tak nějak patří a charakterizuje ho, i samotní tvůrci si z toho taky dělaj prdel. Ale jinak? Ne... fakt nevím.
Youtuber Angry Joe jednou řekl, že nikdy neexistovala dokonalá hra. A musím s ním souhlasit, nicméně jsou hry, které se té dokonalosti, přiblíží velice blízko. Nevím, jestli bych si troufl říct, že HL2 je nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál, možná i je, ale jistý si tím nejsem. Jsem si ale jistý, že je to zatím jedna ze dvou her, která ode mě dostala 100% hodnocení, protože si to opravdu zaslouží. A i když jsem spíše RPG fanda, musím uznat, že tohle mistrovské veledílo, si u mě v srdci vzalo svůj kousek. A já vůbec neprotestuji. Co říct?... Snad jen- ať jen žije král a vládce všech FPSek a (možná) nejlepší hra všech dob!
Cyberpunk 2077: Phantom Liberty
Pro: Hratelnost, efektní podívaná, grafika, bitky, příběh, postavy, hudba, atmosféra
Proti: Nedá mi to, ten Gordon mohl mluvit