Ačkoli nepatřím mezi nadšené příznivce ninjů, samurajů a asijské kultury všeobecně, Mini Ninjas mě lákali už od dob, kdy jsem zkoušel demoverzi, která mě okouzlila technicky nenáročnou, leč vizuálně moc hezkou grafikou.
Na Mini Ninjas oceňuju především to, jak jednoduchá, ale zároveň rozmanitá je. Je sice lineární, ale tvůrci se nesnaží o klasický koridor. Jednotlivé úrovně jsou rozlehlé a plné zajímavých míst k prozkoumání. Hráč může sbírat bylinky a z nich míchat lektvary, chytat ryby, sbírat sošky a hledat skryté svatyně. Do toho bojuje s nepřáteli za pomocí primitivního, ale chytlavého bojového systému a jednoduše si užívá krásného prostředí. Paleta barev se postupem hry dost výrazně mění a hráč si projde jak prosluněnou zelenou, tak temnou noční modrou, večerní oranžovou až třeba po sněžně bílou. Osobně jsem se nenudil ani na minutku, i když uznávám, že mnohé prvky jsou ve hře dost zbytečné. Hra do jejich používání nijak netlačí a dá se v pohodě dohrát i bez nich. Stejně tak je to i s ostatními ninjy, které ústřední hrdina s příznačným jménem Hiro, postupem hry nalézá a osvobozuje. Pro pestrost fajn, ale jejich využití je všechno, jen ne dostatečné. Osobně jsem kromě buřta s palicí a tejpka s lukem prakticky nikoho jiného nepoužíval. Hiro je sám o sobě dostačující a hlavně: umí jako jediný kouzlit.
Po stránce hratelnosti hra mixuje akci a jednoduché hopsání. Poměr bojování a platformingu je tak 80:20, tudíž docela nevyvážený. Design je sice i tak výborný, ale osobně bych preferoval více hopkání a dynamičtějších pasáží. Nevadí, i tak se to hraje příjemně. Ačkoli Hiro vládne především svojí katanou, rozumí si i s jakousi magií připomínající zaklínačská znamení. Podobně jako Geralt, i Hiro načrtne ve vzduchu určitý znak, následně zažbleptá zaklínadlo, čímž vyvolává příslušné kouzlo. Opět, využití magie je rozporuplné. Některá kouzla se hodí a využíval jsem je často, některá jsou naprosto zbytečná. Ale pro pestrost: proč ne?
Jediná věc, která mě trochu vadila a vadí mi i na hrách všeobecně, je určitý vzorec, který vývojáři nastaví a opakují ho až do konce hry. V tomto případě: rozlehlá krajina, pevnost, bossfight,… krajina, pevnost, bossfight. Pořád dokola, jen v rozdílném prostředí. Podobný vzorec lze i pozorovat v rozmisťování objektů a nepřátel. Každopádně prostředí rozhodně repetitivně není a vývojáři se snaží o drobná oživení tu a tam, i když s blížícím se koncem hry je zmiňovaný vzorec patrný více a více.
Příběh je jednoduchý, dělaný pro děcka. Hra je bez krve, mírumilovná, plná zvířatek, roztomilé hudby, hezkých barviček, ale zároveň není infantilní, což je fajn. Oceňuji nízko nastavenou obtížnost, díky tomu je to hodně příjemná relaxační zábava, která vydrží něco málo nad 10 hodin - přesně tak akorát. Ovládání na gamepadu je intuitivní, přesné a to včetně rychlého pohybování se v inventáři a nabídkách. Mrzela mě absence českých titulků. Použitá angličtina je sice jednoduchá, ale pro menší by přeci jen mohla představovat určitý problém.
Po dohrání převládají i přes různé nedostatky hodně pozitivní pocity a rozhodně bych se nebránil případnému pokračování.
Na Mini Ninjas oceňuju především to, jak jednoduchá, ale zároveň rozmanitá je. Je sice lineární, ale tvůrci se nesnaží o klasický koridor. Jednotlivé úrovně jsou rozlehlé a plné zajímavých míst k prozkoumání. Hráč může sbírat bylinky a z nich míchat lektvary, chytat ryby, sbírat sošky a hledat skryté svatyně. Do toho bojuje s nepřáteli za pomocí primitivního, ale chytlavého bojového systému a jednoduše si užívá krásného prostředí. Paleta barev se postupem hry dost výrazně mění a hráč si projde jak prosluněnou zelenou, tak temnou noční modrou, večerní oranžovou až třeba po sněžně bílou. Osobně jsem se nenudil ani na minutku, i když uznávám, že mnohé prvky jsou ve hře dost zbytečné. Hra do jejich používání nijak netlačí a dá se v pohodě dohrát i bez nich. Stejně tak je to i s ostatními ninjy, které ústřední hrdina s příznačným jménem Hiro, postupem hry nalézá a osvobozuje. Pro pestrost fajn, ale jejich využití je všechno, jen ne dostatečné. Osobně jsem kromě buřta s palicí a tejpka s lukem prakticky nikoho jiného nepoužíval. Hiro je sám o sobě dostačující a hlavně: umí jako jediný kouzlit.
Po stránce hratelnosti hra mixuje akci a jednoduché hopsání. Poměr bojování a platformingu je tak 80:20, tudíž docela nevyvážený. Design je sice i tak výborný, ale osobně bych preferoval více hopkání a dynamičtějších pasáží. Nevadí, i tak se to hraje příjemně. Ačkoli Hiro vládne především svojí katanou, rozumí si i s jakousi magií připomínající zaklínačská znamení. Podobně jako Geralt, i Hiro načrtne ve vzduchu určitý znak, následně zažbleptá zaklínadlo, čímž vyvolává příslušné kouzlo. Opět, využití magie je rozporuplné. Některá kouzla se hodí a využíval jsem je často, některá jsou naprosto zbytečná. Ale pro pestrost: proč ne?
Jediná věc, která mě trochu vadila a vadí mi i na hrách všeobecně, je určitý vzorec, který vývojáři nastaví a opakují ho až do konce hry. V tomto případě: rozlehlá krajina, pevnost, bossfight,… krajina, pevnost, bossfight. Pořád dokola, jen v rozdílném prostředí. Podobný vzorec lze i pozorovat v rozmisťování objektů a nepřátel. Každopádně prostředí rozhodně repetitivně není a vývojáři se snaží o drobná oživení tu a tam, i když s blížícím se koncem hry je zmiňovaný vzorec patrný více a více.
Příběh je jednoduchý, dělaný pro děcka. Hra je bez krve, mírumilovná, plná zvířatek, roztomilé hudby, hezkých barviček, ale zároveň není infantilní, což je fajn. Oceňuji nízko nastavenou obtížnost, díky tomu je to hodně příjemná relaxační zábava, která vydrží něco málo nad 10 hodin - přesně tak akorát. Ovládání na gamepadu je intuitivní, přesné a to včetně rychlého pohybování se v inventáři a nabídkách. Mrzela mě absence českých titulků. Použitá angličtina je sice jednoduchá, ale pro menší by přeci jen mohla představovat určitý problém.
Po dohrání převládají i přes různé nedostatky hodně pozitivní pocity a rozhodně bych se nebránil případnému pokračování.
Pro: krásně prostředí, rozlehlost úrovní, rozmanitost barevné palety, relaxační hratelnost, ovládání, délka, roztomilost, HW nenáročnost
Proti: mnoho nevyužitých prvků, málo hopkání/moc bojů, absence češtiny