Proti konceptu herní série Call of Duty jsem nikdy neměl vážnější výhrady a většinu dílů považuji za nadprůměrně vydařené. Nyní přišel na řadu díl s tajemným podtitulem Ghosts.

Úvod hry dokáže strhnout a hned v první hodině hraní se připomene několika klasickými trademarky série. Novinkou je čtyřnohý kolega Riley, jehož služeb využijete hned v několika misích. První půlka hry je skvělá a i po scénáristické stránce dobře zvládnutá, protože se dozvídáte více o Federaci, tajných zbraních, tajemném vůdci a do toho všeho dáváte do kupy s tatínkem vojenský dream team. Takže až sem bez připomínek.

Menší problém nastává s odhalením nemesis, bývalého Ghosta a zástupce mocné Federace. Vzpomínková mise je povedená, ale od ní se začnou kupit všechna možná klišé, která třikrát nevadí, ale napočtvrté už se to hůře zkousává. K mírnému stereotypu přispívají i dost podobně designované mise jako v předchozích dílech (třeba taková letadlová loď), ale zase potěší kompletní podmořská mise nebo úlet v podobě mise na vesmírné stanici.

Chápu tvůrce, že designovat a psát akční hru, která se už několik let drží toho samého konceptu, není jednoduché a rozhodně nepatřím (a nechci patřit) k těm, co po první misi začnou jako první psát haterské příspěvky a hledat chyby i tam, kde nejsou. U série CoD už se stalo toto chování některých hráčů evergreenem a už jen kvůli samotné herní značce mě to mrzí. Odpověď je jednoduchá: když vás to nebaví, tak to nehrajte.

Pokud srovnám Battlefield 4 a tento díl CoD, tak paradoxně až tak kvalitativně rozdílné nejsou. Nakonec tedy řadím Ghost k těm slabším dílům série, což ale neznamená, že jsem se nebavil. Jen jsem nečekal, že v druhé půlce přijde lehčí stereotyp, okaté vykrádání minulých dílů a závěrečný scénáristický facepalm.