Na tuhle hru jsem narazil náhodou, když mi ji jeden člověk doporučil kvůli dobrému soundtracku a v ten moment jsem ještě netušil, že se trefil do mého oblíbeného herního žánru. Když jsem se dozvěděl, že jde o point and click adventuru, byl jsem trochu zklamán, protože jsem si dělal chutě na plnohodnotnou procházečku a ne procházení mapy po kliknutích. Tohle zklamání trvalo ale jen malou chvíli, protože zanedlouho jsem poznal, že na kvalitě a prožitku to v zásadě nic nemění.

Opuštěné viktoriánské stavení a postupná motivace odhalovat zdejší ponurou minulost člověka hned nabudí energií se do hry pustit. Procházíte domem a přilehlými okolními prostory a doslova vás pohltí atmosféra. Z dostupných informací je zřejmé, že tu kdysi žil muž, který zabil svou ženu. Dítě, které brzy po narození záhadně zemřelo. Služebná, která se málem zbláznila. To jsou jen útržky z toho všeho, co postupně začne hlavní postava rozkrývat.

Procházíte prostory, studujete novinové články, deníky. Po nalezení stavebních plánů domu je patrné, že dům obsahuje některé skryté prostory, které mají zůstat z nějakého důvodu zapomenuty. Zazděný dětský pokoj mě dojal a svým způsobem děsil. Proč proboha? Ptal jsem se sám sebe, když jsem se do něj dostal. Tyhle rozporuplné pocity se mi líbily, tyhle pocity právě tvořily onu herní atmosféru. Přízemi i první patro tvoří relativně kultivované prostředí, kdežto horní prostory působí špinavě, chmurně a tajuplně. Samozřejmostí jsou některé uzamčené místnosti, do kterých si hráč teprve musí najít příslušný klíč nebo cestu.

Hra má vynikající soundtrack, který není všudypřítomný a je dokonale šitý na míru. Od poklidného a jednoduchého klavírního motivu značící klid a bezpečí tu máme pasáže, vyjadřující naprostou tíseň, napětí, strach nebo dramatické lekací momenty. V momentě, kdy jsem poprvé sestoupil do sklepa, tak mě ta hudba naprosto pohltila, možná víc než to prostředí samotné. Připadal jsem si jako senzibil, který by právě vstoupil do místnosti, kde by pocítil, jaké hrůzy a zvěrstva se v tomto místě odehrály.

Asi po třech hodinách hraní jsem začal mít problém s postupem. Nevěděl jsem, co mám dělat, kam jít nebo co udělat. Všechno jsem měl prozkoumané a tady začala pasáž, kdy jsem musel hledat to, co jsem někde přehlédl, neudělal nebo vynechal. Tohle dokonce přerostlo do stavu, kdy jsem se začal nudit a tudíž jsem musel sáhnout po hint booku. Možná je to jenom můj pocit, ale některé mechanismy a puzzly mi přišly toho rázu, že sám bych na ně asi nepřišel. Některé věci se dají i při nejlepší vůli přehlídnout a tak nakonec pokud jsem někde zakysnul na nějakou dobu, tak si postup vyhledal, aniž bych samozřejmě hrál hru podle návodu, to by nemělo smysl.

Líbilo se mi, že nehrajete pouze ve dne, ale i v noci. A zase opět vyniká atmosféra. Ty noční průzkumy po domě doprovázené temnem v doprovodu rozličných zvuků a úderů, to mělo fakt něco do sebe (sám jsem to hrál v noci se sluchátky - doslova labužnické zážitky!).

Scratches je atmosférickou dobrodružnou adventurou, která opravdu dostane i žánrové fajnšmekry, stejně jako lidi, kteří tenhle žánr nevyhledávají. Oproti jiným hrám kde jen dochází k "lekacím" momentům je tady široká škála nástrojů, která doslova vybudují atmosféru hustou jako mlhu. Hudba, zvuky, prostředí, propracovaný příběh - tohle všechno spolu úžasně pracuje. Kdo nehrál, ať určitě zahraje, zklamání tady pro většinu lidí nehrozí.