Samostatné DLC umožňující import postavy ze základní hry i datadisku. Příběh pouze okrajově souvisí s předchozím dějem a většinou se věnuje svému problému, kterýmžto je záchranná výprava do Hlubokých cest. Vše se odehrává na dvou mapách, které ovšem nejsou zcela nové. Jedná se o upravené mapky thaig Ortanů z Pramenů a Kal‘Hirol z Procitnutí. Protože mě Hluboké cesty nikdy nijak zvláště neoslovily, měl jsem za to, že pro mě bude DLC jen zklamáním, ale Amgarrak má svá plus…
Za zmínku stojí noví společníci, kteří jsou tři a k hráči se přidávají postupně. Kromě dvou trpaslíků a golema si hráč zabojuje i po boku Bronta (známé to potvory připomínající nosorožce). Zajímavým zpestřením je pak princip procházení samotného Amgarraku, který bych nenazval jinak než bludiště barev. Je zvláštní, jak se na středně veliké mapě dá strávit skoro dvě hodiny hraní (od tvůrců velmi zajímavý tah). Potěšil mě i nový boss, který je zajímavý a souboj s ním je opravdu velmi náročný.
Obtížnost přídavku je vůbec vysoká, ale díky importu postavy se dá jít do Amgarraku řádně připravený. Ovšem to, co si s sebou vezmete, zásadně ovlivní zážitek, který díky velké obtížnosti může kolísat někde mezi frustrací, výzvou, pohodičkou a nudou. Jak nalézt tu správnou míru opravdu netuším, ale pokud je vaším cílem DLC v prvé řadě úspěšně dohrát, pak je dobrý postup následovný:
- vzít si s sebou 20-30 kusů silných lektvarů (zdraví, výdrž, popř. lyrium)
- 3 knihy na přerozdělení schopností stačí na upravení postav dle vašeho stylu hry.
- dobrá výbava hrdiny je samozřejmostí, ale mít s sebou dvě kvalitní sady výstroje pro společníky také pomůže
- Import spousty přísad je užitečný, ale nikdo ze společníků není bylinkář. Proto je lepší mít už hotové lektvary.
- Runy výrazně pomohou a společníci je dobře využijí
Hra bez importu postavy nebo bez užitečných věcí je samozřejmě také možná, ale tehdy Amgarrak skutečně dostojí svému popisu – extrémně obtížné DLC.
Golemové Amgarraku jsou výzvou pro zkušené hráče a možná frustrací pro ty nezkušené. Nebýt vcelku nezáživného a navíc opakujícího se prostředí, mohl být výsledný dojem ještě lepší.
Moje čistá herní doba: 2 h 20 min
Za zmínku stojí noví společníci, kteří jsou tři a k hráči se přidávají postupně. Kromě dvou trpaslíků a golema si hráč zabojuje i po boku Bronta (známé to potvory připomínající nosorožce). Zajímavým zpestřením je pak princip procházení samotného Amgarraku, který bych nenazval jinak než bludiště barev. Je zvláštní, jak se na středně veliké mapě dá strávit skoro dvě hodiny hraní (od tvůrců velmi zajímavý tah). Potěšil mě i nový boss, který je zajímavý a souboj s ním je opravdu velmi náročný.
Obtížnost přídavku je vůbec vysoká, ale díky importu postavy se dá jít do Amgarraku řádně připravený. Ovšem to, co si s sebou vezmete, zásadně ovlivní zážitek, který díky velké obtížnosti může kolísat někde mezi frustrací, výzvou, pohodičkou a nudou. Jak nalézt tu správnou míru opravdu netuším, ale pokud je vaším cílem DLC v prvé řadě úspěšně dohrát, pak je dobrý postup následovný:
- vzít si s sebou 20-30 kusů silných lektvarů (zdraví, výdrž, popř. lyrium)
- 3 knihy na přerozdělení schopností stačí na upravení postav dle vašeho stylu hry.
- dobrá výbava hrdiny je samozřejmostí, ale mít s sebou dvě kvalitní sady výstroje pro společníky také pomůže
- Import spousty přísad je užitečný, ale nikdo ze společníků není bylinkář. Proto je lepší mít už hotové lektvary.
- Runy výrazně pomohou a společníci je dobře využijí
Hra bez importu postavy nebo bez užitečných věcí je samozřejmě také možná, ale tehdy Amgarrak skutečně dostojí svému popisu – extrémně obtížné DLC.
Golemové Amgarraku jsou výzvou pro zkušené hráče a možná frustrací pro ty nezkušené. Nebýt vcelku nezáživného a navíc opakujícího se prostředí, mohl být výsledný dojem ještě lepší.
Moje čistá herní doba: 2 h 20 min
Hugo: The Magic Oak
Pro: Slušná výzva, zajímavý systém procházení Amgarraku, boss
Proti: Nezáživné a opakující se prostředí