The Telltale Game pomalu upouštějí od samotné hratelnosti a soustředí se spíše na vyprávění děje. Celý tenhle minimalistický gameplay mi na jednu stranu není moc čmuchu, na druhou stranu ono „hraní“ není u TWD (a vůbec všech TTG adventur) nijak záživná činnost. Vyprávění děje má maximální prioritu a občasné kliknutí nebo zmáčknutí klávesy působí v konečném důsledku celkem rušivě.

Vývoj osobnosti Clementine se autorům nepodařilo vykreslit příliš reálně, protože zatímco v první epizodě to byla vystrašená holčička, která je vedena dospělými charaktery, ve druhé sezóně dospělé charaktery hravě strčí do kapsy. Její vyjadřování v jedenácti letech je nadstandardně vyspělé, spolu s chováním a statečností to na mě nepůsobí ani trochu uvěřitelně. Nepřispívá tomu ani fakt, že většina charakterů jsou banda kreténů, zmrdů nebo otravných sviní. Jediný uvěřitelný charakter zůstává Kenny, který na jednu stranu lidsky chybuje, na druhou stranu si zachovává tvář (resp. alespoň její část :-) po celou dobu hry. Má svou hlavu, je rázný, ale zároveň zlomený a na pokraji sil. Setkání s ním je druhá nejlepší scéna druhé série, hned po té poslední scéně, ve které taky figuruje Kenny. Moc mě mrzelo, když jsem ho na konci hry zkratkovitě odbouchnul a ušetřil tak Jane, kterou jsem ale obratem zase poslal do prdele. Výsledkem byl ten nejhorší konec, tj. Clem je sama s dítětem. Když jsem pak koukal na yt na všechny ostatní konce, přišel mi ten s Kennym nejemotivnější a zároveň nejlepší.

Doufám, že autoři ve třetí sezóně úplně odbourají ty otřesné pasáže, kde je potřeba dělat i jiné akce, než jen klikání na odpovědi v rozhovorech. Stejně tak doufám, že si dají záležet i na jiných charakterech, než jen Clementine, aby hráč neměl neustálý pocit, že jsou všichni kolem neschopní nebo kreténi.

✰✰✰ / 5