,,TO SI DĚLÁŠ P***EL! KDO TAM DAL MINU?!" A ještě spousta dalších takových naštvaných hlášek můžete slyšet téměř po každé, když si s kamarády zahrajete tuhle část Polštářové války. A hra s kamarády je zde opravdu nutná, protože hráčům typu "Osamělý vlk" se dostane pouze čtvrtinový herní zážitek, který ani za moc nestojí. Roztomile drsný koncept hry a jednoduchá pointa ve stylu multi-playerové střílečky-odreagovačky bohatě stačilo k tomu, aby se z Bulánků stal hit mezi českými hráči. Snad opravdu každý ze základních levelů má díky svému vlastnímu stylu nadupanou hratelnost, ať už je to díky teleportujícím se plošinkám, na které se zlým tichým smíchem pokládáte minu, neproniknutelné tmě, do jejichž hlubin dáte TAKÉ minu, přičemž si dáváte pozor, abyste tam do výbuchu nezavítali, a nebo díky parádní bitvě se zlověstnými nemrtvými bulánky, kterou osobně považuji za nejlepší. (Obzvlášť když můžete svého parťáky zradit a střelit ho brokárnou do zad. No jo. Nikdy neodolám.) I když je onen koncept jednoduchý, na jednu stranu si říkám - Není to škoda? Ona historie o buláncích je velice hezky nalíčena, proto opravdu považuji za škodu, že se tvůrci uchýlili pouze ke klasické co-op řežbě a nedali do toho více stylu s nějakým třeba úplně jednoduchým příběhem, což by bylo i prospělo samotnému single-playi. Ale co! Jakmile máte v rukou brokovnici, tak je vám všechno jedno! Prostě s ní jen běháte kolem se slinami na rtech a hledáte svého kamaráda, abyste ho co nejpodleji oddělali! A o tom to přeci je!