Strategie mají velký problém. Pokud chtějí vyprávět příběh, většinou to dopadá ve stylu "tady máš pár vojáčků a projdi mapu nacpanou nepřáteli." Strategie neumí vyprávět příběhy. Spellforce spojila strategii s RPG a dokázala to. Obojí je zábavné. Chvíli se vypráví příběh, chvíli se buduje a válčí.

Ke hře mě navedl kamarád, který o ní stále básnil. Měl jsem pochyby, jestli mě může německá strategie něčím zaujmout. Zkusil jsem ji a už mě nepustila. V každé nové misi jsem si říkal, že teď už určitě vývojářům dojdou nápady, teď už mě určitě něčím znechutí a přestanu hrát. Nestalo se to. V každé misi mě něčím překvapili, každá mise byla něčím zajímavá. Asi poslední tři mise už jsem pociťoval lehkou únavu ze stereotypu, ale dohrál jsem je. A rovnou jsem začal hrát datadisk s ledovým drakem Arynem, který mě zase chytil a nepustil až do konce.

Hra je skvělá, ale vadila mi na ní zdlouhavost. Všechno tam strašně trvá, silné jednotky se pomalu vyrábějí, armáda 80 vojáků padne za pár minut a vyrobit novou je na hodiny práce, suroviny dorůstají pomalu a urychlování času tu není. Počítač cheatuje jako zběsilý, má nekonečné zásoby všeho a to, co mu pobijete, má za chvíli zpátky. Přesto mě hra bavila. Někdy jsem nedělal nic, než že jsem běhal po mapě a díval se na tu grafickou nádheru, na západy slunce a světelné efekty. Hrál jsem za ženskou postavu - měla přirozené pohyby a úžasný hlas. Postavičky hrdinů se vystrojují jako v The Sims, byla vážně radost sehnat pěknou sexy róbu pro nějakou ženskou postavu, nebo zvlášť silné brnění pro válečníka. Všechno promakané do detailu. Tahle strategie dokázala, že němci opravdu umí.