Už hodně dlouho jsem nehrál žádnou hru z druhé světové války. Bohužel dříve velmi oblíbené tituly, které tento žánr značně zpopularizovaly, jej časem také úplně zničily. Což byl jeden z důvodů, proč jsem na hry tohoto typu zanevřel. A možná právě proto mě na rozdíl od většiny ostatních hráčů Enemy Front mile potěšilo. Po dlouhé době jde totiž zase o celkem solidní válečnou střílečku, která mě i přes své nedostatky bavila od začátku až do konce. Znovu se tak ukazuje, že to u našich polských sousedů s vývojem her myslí vážně. I když ne vše se jim daří podle plánu. Nicméně vezměme to hezky od začátku.

V prvé řadě musím přiznat, že zprostředkovat herní zážitek nikoliv prostřednictvím vojenské vřavy, ale skromnějším odbojem, vítám jako skvělý nápad. Hru si tak povětšinou užijete jako osamělý bojovník, což jsem měl vždy raději než někde pobíhat s mnoha dalšími anonymními spolubojovníky. Dává to tak více vyniknout pěkné atmosféře a zoufalému vzdoru přežívajícího odboje, který zde plní hlavní úlohu. A když už přece dojde na nějakou tu společnou akci, hra vás přítomností vašich parťáků zbytečně neobtěžuje. Co na tom, že během své cesty pobijete víc nacistů než celý odboj za několik let. Tahle hra je přece v prvé řadě střílečka a z toho se musí vycházet.

Jako neohrožený válečný reportér se tak pouštíte do nejrůznějších nebezpečných misí, jejichž náplní je nejčastěji něco ubránit, dobýt, zachránit či zničit. Prostředí je přitom různorodé a střídá se ve dvou rovinách. Jak mi nelogické skákání v ději v jiných obdobných hrách vadilo, zde to naštěstí není tak extrémní a vlastně to bylo vcelku příjemné zpestření. Chvíli bojujete ve zničeném městě, kde se odehrává hlavní dějová linie, a následně se ve vzpomínkách vracíte ke svým dřívějším partyzánským misím. Poněkud fádní úvod do hry tak vzápětí střídají daleko zajímavější úkoly odehrávající se ve vcelku nápaditém a neokoukaném prostředí v různých koutech Evropy.

Většinu misí můžete dle očekávání projít dvojím způsobem, stealth nebo se samopalem v ruce. Hra vás naštěstí ani do jednoho vyloženě nenutí, takže si na své přijdou zastánci obojího. Já se přiznám, že mám raději hlučnější postup, takže případné nedostatky v plížení si netroufnu hodnotit. Párkrát jsem si to nicméně také zkusil a šlo to bez větších potíží. Jednotlivé lokace jsou sice vesměs koridorové, ale nabízejí vcelku dost prostoru a alternativních cestiček. Navíc kromě hlavního úkolu můžete čas od času plnit i pár úkolů vedlejších. I když v tomto směru žádné zázraky opravdu nečekejte.

Během hry se vám samozřejmě do rukou dostane celá řada nejrůznějších dobových zbraní, s jejichž pomocí budete likvidovat nepřátelské vojáky. Zde bych rád vyzdvihl jejich zpracování, které je na poměrně slušné úrovni. Nechybí zde pistole, pušky, samopaly, kulomety, odstřelovačky, granáty, výbušniny a jiné podobné hračičky. Vše vypadá a zní dobře, i když mohlo by to být ještě o trošku lepší. Hlavně co se týče ozvučení. Přesto jsem si ale střelbu užíval. Občas lze navíc k likvidaci nepřátel využít i samotné okolní prostředí, což beru jako příjemné oživení.

Pokud hledáte akční hru, která vás nenechá ani chvíli vydechnout a kde jeden wow moment střídá druhý, pak narovinu říkám, že vás Enemy Front nejspíš zklame. O tom tato hra vážně není a já dodávám - zaplať pánbůh. Pomalé tempo a umírněnější akce střídající se s klidnými pasážemi mi sedly daleko víc než bůhví jak oslňující frenetická akce konkurenčních titulů, které z válečných her udělaly jen konzumní zboží. Některým zhýčkaným hráčům to sice může značně vadit, ale než začneme vynášet soudy, vzpomeňme si na začátky tohoto žánru před deseti a více lety. Myslím si, že Enemy Front má s nimi víc společného než všechny současné válečné hry dohromady.

Přesto jsem si vědom, že hra to není dokonalá. Má mnoho chyb, a to jak technických, tak bohužel i po stránce hratelnosti. Nicméně nezaznamenal jsem nic natolik závažného, že by se to nedalo hrát. Sice párkrát narazíte na trestuhodné nelogičnosti, ale vem to čert – vizuální provedení je díky CryEnginu okouzlující a má ten správný šmrnc. Dobře se na to dívá, pěkně to zní a slušně se to hraje, takže pokud nejste vyloženě perfekcionisti a nemáte přehnaná očekávání, sem tam nějaké to klopýtnutí hře rádi odpustíte. Přece jen je to hra od poměrně malého polského studia, které se však se svými cíli snaží vypořádat, jak nejlépe dokáže. A většinou obstojně.

Ještě bych rád zmínil vcelku nápaditě vyřešené načítací obrazovky, které vždy zobrazují nějakou vypjatou situaci na bojišti. Kamera poklidně proplouvá scénou, kde se zastavil čas, což vám dává možnost prohlédnout si všelijaké detaily zachycené v jednom okamžiku. Nikdy bych si nepomyslel, že mě jindy tak otravná věc, jako je načítání misí, v nějaké hře potěší. Ale zde je to opravdu udělané moc pěkně. Celkově hra působí příjemným dojmem a na první pohled vás okouzlí, ať chcete nebo ne. Není to však jen samotnou grafikou, ale i zdařilým nazvučením prostředí a samozřejmě hudbou. Ani ta tu přirozeně nechybí, přesto nijak neruší a výborně dokresluje atmosféru hry.

Když to tedy nějak shrnu, Enemy Front vlastně není vůbec špatná hra. Ba naopak, co se mě týče, byl jsem mile překvapen. Je však pravda, že vývoj této hry jsem nijak nesledoval, takže jsem nebyl zatížen žádným očekáváním. Chybám se sice nevyhnula, což je škoda. Ale daleko větší škoda by byla nechat si tuto hru ujít jen proto, že se ostatním nelíbí. Neříkám, že vás bude bavit, ale šanci byste jí dát měli. Já tak učinil a rozhodně nelituji. Strávil jsem u ní příjemných deset hodin, přičemž se mi podařilo zase na čas ukojit jinak dlouhotrvající touhu po vydatném válečném dobrodružství. Nemohu tedy jinak a dávám 75 ze sta. Z mé strany zcela zaslouženě. Takováto hra mi tu už zkrátka dlouho chyběla.