Série Spellforce se odehrává se ve fantasy světě Eo, který byl po strašlivé válce mágů rozerván na kusy a zbyly z něj jenom osamocené ostrovy. Jediné spojení mezi ostrovy, zajišťují cestovní brány, které po katastrofě postavil Rohan, poslední mág, který válku přežil. Po celém světě, jsou kromě rozpadlých ruin, zamořených různými přízraky a příšerami, rozesety i pozůstatky po dávné moci mágů, kteří používali runové otroky jako vojáky a sluhy a postavili zde proto runové monumenty, kde lze tyto služebníky vyvolávat. Kromě toho jsou zde i menší brány, pomocí kterých se lze rychle přemisťovat z jedné strany ostrova na druhou.
Jestli si místní obyvatelé mysleli, že po válce mágů už je nic horšího potkat nemůže, tak to se zmýlili. Tisíc let spal ve svém doupěti ledový drak Aryn, ukolébán zpěvem královny elfů. Jenže královnu někdo odvedl, draka osvobodil a jestli jej někdo rychle neuklidní, změní drak celý svět v ledovou pustinu. Normální člověk by draka uklidňovat nešel, takže tu máme ideální úkol pro runového otroka. Když zemře, zase se narodí z monumentu a kromě malého úbytku zkušeností se mu nic nestane, takže s chutí do toho.
Datadisk The Breath of Winter jsem dohrál už před drahně lety. Jen úplně poslední mapu jsem vynechal, ani jsem ji nezkusil. To, když jsem se doslechl, co všechno na ní mám ubránit, postavit a zvládnout, tak jsem si řekl, že nemusím mít zase všechno.
Hlavní hru jsem dohrál už podruhé a tak zkouším, jestli mě datadisk bude bavit zase. Baví, ale hodnocení bude výrazně nižší, protože mě na hře dost věcí vadí. Například nemožnost importu postavy - dobrá chápu, je to nový příběh, ale nebavilo mě začínat zase od nuly. Více méně absence věží a tím pádem nemožnost rozumně bránit základnu. Velký důraz na příběh, díky čemuž je ale hra plná skriptů a hráč občas jen nejasně tuší, co se po něm chce a místy jen zdrhá po mapě s pár vojáky a čistí si cestu.
Vadila mi zvýšená obtížnost, díky které je hra ještě zdlouhavější, jakkoliv je tomu těžké uvěřit. Šel jsem takhle po mapě, zapnul monument, jak jsem byl zvyklý a začal stavět město. Stihl jsem si nadělat 10 vojáků, když se na mě vyhrnulo cca 40 nepřátel, kteří mě prostě smetli. Všechny pokusy o obranu města byly marné a mapa byla doslova nacpaná tuhými nepřáteli, které jsem musel opatrně pobíjet sám, bez pomoci vojska. Na jiné mapě byly zase takové davy nepřátel, že se moji vojáci vůbec nemohli dostat k jejich budovám. Nemluvím teď o skriptovaných porážkách, které vás mají cíleně vyhnat z mapy, ale o normálním hraní.
Více natáhnout herní čas, už ani nešlo. V hlavní hře se mi nikdy nestalo, že bych před obrovskou přesilou musel utéct z mapy a začínat zase znovu, tady je to normální herní strategie.
Jestli si místní obyvatelé mysleli, že po válce mágů už je nic horšího potkat nemůže, tak to se zmýlili. Tisíc let spal ve svém doupěti ledový drak Aryn, ukolébán zpěvem královny elfů. Jenže královnu někdo odvedl, draka osvobodil a jestli jej někdo rychle neuklidní, změní drak celý svět v ledovou pustinu. Normální člověk by draka uklidňovat nešel, takže tu máme ideální úkol pro runového otroka. Když zemře, zase se narodí z monumentu a kromě malého úbytku zkušeností se mu nic nestane, takže s chutí do toho.
Datadisk The Breath of Winter jsem dohrál už před drahně lety. Jen úplně poslední mapu jsem vynechal, ani jsem ji nezkusil. To, když jsem se doslechl, co všechno na ní mám ubránit, postavit a zvládnout, tak jsem si řekl, že nemusím mít zase všechno.
Hlavní hru jsem dohrál už podruhé a tak zkouším, jestli mě datadisk bude bavit zase. Baví, ale hodnocení bude výrazně nižší, protože mě na hře dost věcí vadí. Například nemožnost importu postavy - dobrá chápu, je to nový příběh, ale nebavilo mě začínat zase od nuly. Více méně absence věží a tím pádem nemožnost rozumně bránit základnu. Velký důraz na příběh, díky čemuž je ale hra plná skriptů a hráč občas jen nejasně tuší, co se po něm chce a místy jen zdrhá po mapě s pár vojáky a čistí si cestu.
Vadila mi zvýšená obtížnost, díky které je hra ještě zdlouhavější, jakkoliv je tomu těžké uvěřit. Šel jsem takhle po mapě, zapnul monument, jak jsem byl zvyklý a začal stavět město. Stihl jsem si nadělat 10 vojáků, když se na mě vyhrnulo cca 40 nepřátel, kteří mě prostě smetli. Všechny pokusy o obranu města byly marné a mapa byla doslova nacpaná tuhými nepřáteli, které jsem musel opatrně pobíjet sám, bez pomoci vojska. Na jiné mapě byly zase takové davy nepřátel, že se moji vojáci vůbec nemohli dostat k jejich budovám. Nemluvím teď o skriptovaných porážkách, které vás mají cíleně vyhnat z mapy, ale o normálním hraní.
Více natáhnout herní čas, už ani nešlo. V hlavní hře se mi nikdy nestalo, že bych před obrovskou přesilou musel utéct z mapy a začínat zase znovu, tady je to normální herní strategie.
Minecraft
Pro: zábavné
Proti: zdlouhavé