Portal 2 je dozajista učebnicovým příkladem toho, jak dokonale je možné využít potenciál geniálního a fungujícího konceptu, rozvinout jeho pozitiva, eliminovat negativa a vše namixovat v hustohustý koncentrát nápadů, hlášek apod. To všechno je pak zabalené do dynamického, oku a uchu (ostatním smyslům zatím ještě bohužel ne) lahodícího, celku.
Vše je o několik levelů výše než u prvního Portalu. Není se čemu divit, protože v případě prvního dílu se jednalo o podstatně méně ambiciózní projekt. V tom pro mě ale asi spočívalo jeho největší kouzlo. Mám na mysli lehkonohost a spontaneitu malého projektu, nezatíženého očekáváními apod.
Toto rozhodně není míněno jako kritika, spíše srovnání a zamyšlení. Trochu mi tu snad chyběla jakási střídmost a skromnost čišící z původní hry. Portal 2 má již podstatně větší ambice, což samozřejmě není špatně, jen to podstatně mění ducha celé hry.
Byl-li Portal chutný decentní dortík či muffin, Portal 2 je spíše jako pověstný Dort s velkým D. Je velký, štavnatý, politý čokoládou, no radost pohledět a hlavně ochutnat. Jak jednou začnete, je těžké přestat.
Ačkoliv pomalejší tempo a celkově komornější vyznění původní hry (jen já versus šílený počítač... trochu v duchu Vesmírné Odyssei) mi vyhovovaly, v případě dvojky se zase jedná o takovou smršť geniálních nápadů a hra ubíhá tak dynamicky, že ji slupnete jako malinu.
Charismatické postavy a dokonalý dabing jsou asi největším plusem hry. GLaDOS (ostatní postavy srovnávat nelze, protože se v jedničce jaksi nevyskytovaly) je podstatně plastičtější co se projevu týče, emotivnější, a je zajímavé sledovat vývoj jejího vztahu s Chell.
Vyjadřovat se ke grafickému zpracování asi postrádá smysl, je to jednouše krása. Především zapomenuté polorozpadlé laboratoře Aperture Science prorostlé skrz naskrz liánami a plevelem jsou opravdu povedené.
I soundtrack se podstatně liší od jedničky. Je o poznání agresivnější, dynamičtější a elektroničtější, což koreluje s dynamikou hry. Titulní skladba s názvem “Now I only want you gone”, která se snaží (a dle mého názoru se jí to i s přehledem daří) navázat na úspěch “Still Alive” je opět příjemná na poslech a zcela jistě potěší. Dále mě zaujaly skladby “Reconstructing more science”, která se objevila v traileru, a “Cara mia Addio” zpívaná sborem střílen (to zní vážně dost blbě, jsou to prostě turretky).
Už jsem se rozkecal až hanba, ukončuji tedy svůj komentář zcela jednoznačným doporučením pro všechny!
Vše je o několik levelů výše než u prvního Portalu. Není se čemu divit, protože v případě prvního dílu se jednalo o podstatně méně ambiciózní projekt. V tom pro mě ale asi spočívalo jeho největší kouzlo. Mám na mysli lehkonohost a spontaneitu malého projektu, nezatíženého očekáváními apod.
Toto rozhodně není míněno jako kritika, spíše srovnání a zamyšlení. Trochu mi tu snad chyběla jakási střídmost a skromnost čišící z původní hry. Portal 2 má již podstatně větší ambice, což samozřejmě není špatně, jen to podstatně mění ducha celé hry.
Byl-li Portal chutný decentní dortík či muffin, Portal 2 je spíše jako pověstný Dort s velkým D. Je velký, štavnatý, politý čokoládou, no radost pohledět a hlavně ochutnat. Jak jednou začnete, je těžké přestat.
Ačkoliv pomalejší tempo a celkově komornější vyznění původní hry (jen já versus šílený počítač... trochu v duchu Vesmírné Odyssei) mi vyhovovaly, v případě dvojky se zase jedná o takovou smršť geniálních nápadů a hra ubíhá tak dynamicky, že ji slupnete jako malinu.
Charismatické postavy a dokonalý dabing jsou asi největším plusem hry. GLaDOS (ostatní postavy srovnávat nelze, protože se v jedničce jaksi nevyskytovaly) je podstatně plastičtější co se projevu týče, emotivnější, a je zajímavé sledovat vývoj jejího vztahu s Chell.
Vyjadřovat se ke grafickému zpracování asi postrádá smysl, je to jednouše krása. Především zapomenuté polorozpadlé laboratoře Aperture Science prorostlé skrz naskrz liánami a plevelem jsou opravdu povedené.
I soundtrack se podstatně liší od jedničky. Je o poznání agresivnější, dynamičtější a elektroničtější, což koreluje s dynamikou hry. Titulní skladba s názvem “Now I only want you gone”, která se snaží (a dle mého názoru se jí to i s přehledem daří) navázat na úspěch “Still Alive” je opět příjemná na poslech a zcela jistě potěší. Dále mě zaujaly skladby “Reconstructing more science”, která se objevila v traileru, a “Cara mia Addio” zpívaná sborem střílen (to zní vážně dost blbě, jsou to prostě turretky).
Už jsem se rozkecal až hanba, ukončuji tedy svůj komentář zcela jednoznačným doporučením pro všechny!
The Life and Suffering of Sir Brante
Pro: Všechno
Proti: prakticky nic