Rok 1995 na poli závodních her byl spíše ve znamení prvního Need For Speed, jenže to mi z nějakého neznámého důvodu na mém PC (486) nefungovalo, vyzkoušel jsem tedy Destruction Derby a kupodivu to byla zajímavá šílenost. Nejen, že nebylo třeba dávat si pozor na nárazy do soupeřících aut, ale ono se to naopak vyžadovalo! Závody se tedy často zvrhly v bourací řež, v níž bylo nadlidským výkonem vůbec dojet do konce v jednom kuse. Při bourání odlétaly z vozidel hrstky barevných trojúhelníčků, což v roce 1995 nevypadalo vůbec tak špatně, jak to asi zní. Z nárazů byla cítit energie, takže právě bourání bralo precedens před závoděním. Hra si to plně uvědomovala, a proto do hry implementovala speciální trať, která vlastně nebyla tratí, ale velkým pláckem, na němž se odehrával takový Mortal Kombat v autech.

Závažným problémem hry byl nízký počet tratí a také jejich nepříliš vysoká atraktivita. Zkrátka šedý asfalt, pár zatáček, kolem několik cedulí, tribun a to je vše. Z hlediska závodění bylo tedy zábavnější pustit si o 2 roky starší Lotus. Destruction Derby jaksi postrádal trvanlivost – jak rychle člověka chytil a začal upřímně bavit (hlavně pro to, že ve své době byl docela originální), tak rychle jej i pustil.