Dnes padl hlavní boss, můj hrdina dovršil poslední příběhový quest a já mohu hru shrnout v pár odstavcích. Nejsem kdovíjak rozčarován, přesto si myslím že Amalur má na víc než 68%, vysvětlím proč...
Chápu že grafické zpracování plné barev, odlesků a kontrastních přechodů může působit lehce infantilně, ale dá se alespoň hovořit o nějaké originalitě, postavy mají pěkně vymodelované obličeje a celé se to hezky hýbe a hezky se na to kouká
Obsahově se nacházíme někde mezi akční rubačkou a otevřeným RPG. Právě otevřený svět je jeden z plusů, jistě že k průchodu hrou nepotřebujete šmejdit po každém koutu země, ale tu možnost zde máte, nikdo Vás nenutí jít striktně za cílem. Klidně si naberete pár vedlejších úkolů a pustíte se napříč zelenou plání, nebo skrz písečné duny za dobrodružstvím a odměnou.
Svého hrdinu cvičíte v několika zásadních dovednostech a při každém postupu na vyšší úroveň přidělujete body tam, kam se Vám to nejvíc hodí, přesně jak jste zvyklí z klasických RPG. Chcete být plíživý assassin a bodat nepřátele ze zákrytu, investujete většinu bodů do plížení a vnímání. To známe. Ale chtěli by jste k tomu ještě dokázat ukovat pěkný pár ostrých dýk či pořádné, válečné kladivo ? Investujte do kovařiny a začněte craftit. Taky známe ? No jistě že a vždy jsme to měli rádi. Opět Vás však hra vůbec nenutí se tím zdržovat, rozhodnutí je na Vás a tak to má být
Příběh je sice docela zmatečný a nebudete-li se vždy držet jednoho úkolu až do konce, lehce se v něm ztratíte. Dobrá hra musí mít kvalitní příběh, to je základ. Ale zde není nijak špatný nebo nedoladěný. Pokud budete pozorní a budete si pročítat úkolové poznámky v deníku a naslouchat důležitým hovorům, jistě se brzo zorientujete a díky přehledným ukazatelům na mapě ani neztratíte.
Postavy kolem Vás nevedou rozsáhlé rozhovory jako v Baldurs Gate, přesto si na některé z nich můžete vytvořit jistý vztah a po dohrání hry si nepamatovat jen hlavního hrdinu ale také některé z nich. V průběhu hry se po vzoru velkých předloh, jako byl třeba Oblivion, můžete nachomejtnout k úkolu pro nějakou frakci a postupovat dál v společenském žebříčku a dotáhnout to až na šampióna, kterého si lidé budou pamatovat budou si o něm vyprávět.
Je třeba říct že Amalur není žádný průlomový trhák, ale kombinuje v sobě prvky dobře fungujících předchůdců k čemuž přidává solidní bojový systém a slušnou možnost taktizovat téměř před každým bojem. Spousta věcí může působit jako vykrádání, ale proč by jsme se za to měli zlobit my hráči, když to funguje. Otevřený svět, spousta možností jak trávit čas, nejen plněním úkolů a zajímavý grafický háv. Navíc po dohrání hlavního příběhu Váš pobyt v herním světě nekončí a můžete dotáhnout všechny resty
Chápu že grafické zpracování plné barev, odlesků a kontrastních přechodů může působit lehce infantilně, ale dá se alespoň hovořit o nějaké originalitě, postavy mají pěkně vymodelované obličeje a celé se to hezky hýbe a hezky se na to kouká
Obsahově se nacházíme někde mezi akční rubačkou a otevřeným RPG. Právě otevřený svět je jeden z plusů, jistě že k průchodu hrou nepotřebujete šmejdit po každém koutu země, ale tu možnost zde máte, nikdo Vás nenutí jít striktně za cílem. Klidně si naberete pár vedlejších úkolů a pustíte se napříč zelenou plání, nebo skrz písečné duny za dobrodružstvím a odměnou.
Svého hrdinu cvičíte v několika zásadních dovednostech a při každém postupu na vyšší úroveň přidělujete body tam, kam se Vám to nejvíc hodí, přesně jak jste zvyklí z klasických RPG. Chcete být plíživý assassin a bodat nepřátele ze zákrytu, investujete většinu bodů do plížení a vnímání. To známe. Ale chtěli by jste k tomu ještě dokázat ukovat pěkný pár ostrých dýk či pořádné, válečné kladivo ? Investujte do kovařiny a začněte craftit. Taky známe ? No jistě že a vždy jsme to měli rádi. Opět Vás však hra vůbec nenutí se tím zdržovat, rozhodnutí je na Vás a tak to má být
Příběh je sice docela zmatečný a nebudete-li se vždy držet jednoho úkolu až do konce, lehce se v něm ztratíte. Dobrá hra musí mít kvalitní příběh, to je základ. Ale zde není nijak špatný nebo nedoladěný. Pokud budete pozorní a budete si pročítat úkolové poznámky v deníku a naslouchat důležitým hovorům, jistě se brzo zorientujete a díky přehledným ukazatelům na mapě ani neztratíte.
Postavy kolem Vás nevedou rozsáhlé rozhovory jako v Baldurs Gate, přesto si na některé z nich můžete vytvořit jistý vztah a po dohrání hry si nepamatovat jen hlavního hrdinu ale také některé z nich. V průběhu hry se po vzoru velkých předloh, jako byl třeba Oblivion, můžete nachomejtnout k úkolu pro nějakou frakci a postupovat dál v společenském žebříčku a dotáhnout to až na šampióna, kterého si lidé budou pamatovat budou si o něm vyprávět.
Je třeba říct že Amalur není žádný průlomový trhák, ale kombinuje v sobě prvky dobře fungujících předchůdců k čemuž přidává solidní bojový systém a slušnou možnost taktizovat téměř před každým bojem. Spousta věcí může působit jako vykrádání, ale proč by jsme se za to měli zlobit my hráči, když to funguje. Otevřený svět, spousta možností jak trávit čas, nejen plněním úkolů a zajímavý grafický háv. Navíc po dohrání hlavního příběhu Váš pobyt v herním světě nekončí a můžete dotáhnout všechny resty
ELEX
Pro: Otevřený svět, pěkná grafika, soubojový systém, spousta možností jak si ukrátit čas, po dohrání hlavního příběhu můžete pokračovat dál
Proti: mohl být lepší soundtrack, mohly být propracovanější dialogy a sociální možnosti, mohla být hutnější atmosféra