Povězme si hned ze začátku na rovinu, že Lone survivor je opravdu v podstatě jakousi minimalistickou indie verzí Silent Hillu. Autor se ani v nejmenším nesnaží zakrýt fakt, že hra je SH nejen inspirovaná, ale často využívá fanouškům dobře známé prvky a dokonce i zvuky (především už notoricky známý zvuk v menu).

Tyto prvky nicméně využívá s takovou samozřejmostí (leč zároveň kreativně), že bych si nedovolil hru degradovat hanlivým označením "plagiát" či "levná kopie" výše zmíněného. Slovo "minimalistický" v tomto případě ani náhodou neznamená nudný, levný či odbytý. Naopak, jedná se o zcela odlišné pojetí hororového boje o přežití, které, pravda, může leckdy být poněkud matoucí (orientace v prostoru mi občas dala docela zabrat), nicméně přináší zcela jiný herní zážitek než SH.

Samostatnou kapitolou je dokonalý soundtrack, který, alespoň pro mne, je největší trumf Lone Survivora. Podobně jako celá hra se bez vytáček hlásí k SH a Akirovi Yamaokovi, ale opět se nejedná v žádném případě o trapnou napodobeninu, přináší cosi originálního, silent hillovského, a přesto charakteristického svým odstínem a naladěním, díky kterému se hráč lehce vžije do nezáviděníhodné role "osamělého přeživšího".

Pod 80% jsem hodnotil kvůli občas nepřehlednému prostředí a přece jen poněkud menšímu rozsahu.