Vzpomínám si, jaké to bylo když jsem naposled hrál Max Payne 2. To napětí bylo úžasné, ta atmosféra mi chvílemi až naháněla husí kůži. Hra to byla neuvěřitelně potemnělá, zvlášť když jsem ovládal Max Payna v jeho snech. Já osobně pár částí Max Payna 2 považuji dokonce za hororové. To je dle mého názoru problém jeho nástupce. V Max Payne 3 jsem tento pocit nezažil. Příběh pro mě nebyl zdaleka tak kvalitní jako v předchozím dílu a samotný protagonista ztratil veškerý šarm a můj obdiv. Stala se z něj troska, která neví co se životem tápající v minulosti víc než dřív a upíjející se k smrti. To se ale v žádném případě neprojevilo na jeho schopnostech. Hrál jsem to s pocitem, že pro mě hra neznamená nic víc než jen další střílečku s pohledem ze 3. osoby. Možná je to ale jen můj pocit, a třeba za to může vysoká míra očekávání mistrovského díla, které pro mě znamenal Max Payne 2. Řekl bych, že Remedy by 3. díl této série vytvořily úplně jinak a vsadil bych, že i líp