Neduhy druhého dílu přetrvaly a na zápasení s ovládáním a se šílenými kamerovými úhly asi nikdo nezapomenu. S trochu tréniku a lehkým přizpůsobením ovládání se na to stejně jako u druhého (vlastně i u prvního) dílu dalo zvyknout. Příběh mě zde možná pohltil ještě o něco víc. V momentech, kdy se událostí začali propojovat a navazovat na děj prvního Silent Hillu jsem by do hry natolik ponořen, že mi hru nešlo jen tak odložit a pokračovat ve hraní druhý den. Tuhá atmosféra a šíleně skvělý nebo spíš skvěle šílený design nepřátel pochopitelně zůstal. Nemá cenu plýtvat superlativy. Silent Hill 3 a spolu s ním i jeho ostatní dosavadní pokračování zaujímají v mém herním žebříčku velmi vysoké pozice.