The Lost Vikings považuju za nejlepší DOS hru, kterou jsem kdy hrál a zde se pokusím shrnout, proč tomu tak je.
Pravděpodobně největší roli tu pro mě hraje nostalgie, ty bezstarostné časy, kdy mi k naprosté spokojenosti stačilo překonávat levely v této hře s mými kamarády a spolužáky, to jsou všechno zážitky, na které se nezapomíná.
Vedle her jako Prehistorik, Commander Keen, Prince of Persia, se stala právě tato hra mou nejoblíbenější a já v ní strávil spoustu času. V té době bylo ještě nutné řešit problémy a zákysy prostřednictvím kamarádů, např. jak se dostat za tamtu bariéru z elektřiny nebo jak proletět do cíle a nenabodnout se při tom, nebyl zde žádný internet, který by člověku pomohl v bezradných situacích, na všechno každý musel přijít sám, a že to někdy trvalo dost dlouho.
Když jsem hru rozehrál zpětně zhruba před dvěma lety, neměl jsem žádný problém jí dokončit, tehdy to však byla pekelná výzva a jen málokomu se to v našem nízkém věku podařilo. Většinou si každý obstaral kod MSTR, který vedl rovnou k poslednímu levelu, aby tam stále dokola posílal ty tři ubohé Vikingy na smrt.
Příběh nemá cenu řešit, nehraje zde žádnou roli, důležitá je hratelnost, která se mění v závislosti na zvolené postavě, kde jsou na výběr 3 Vikingové s rozdílnými schopnostmi a vzájemná kooperace mezi nimi je jediný možný způsob, jak se dostat do tolik vytouženého cíle. Spolu s nimi navštívíte rozdílné lokace, mezi ty nejbláznivější nepochybně patří ty ''cukrovinkové'', které patřily k mým nejoblíbenějším.
Blizzard uměl dělat skvělé a hlavně návykové hry již ve svých začátcích, The Lost Vikings je toho nesporným důkazem.
Pravděpodobně největší roli tu pro mě hraje nostalgie, ty bezstarostné časy, kdy mi k naprosté spokojenosti stačilo překonávat levely v této hře s mými kamarády a spolužáky, to jsou všechno zážitky, na které se nezapomíná.
Vedle her jako Prehistorik, Commander Keen, Prince of Persia, se stala právě tato hra mou nejoblíbenější a já v ní strávil spoustu času. V té době bylo ještě nutné řešit problémy a zákysy prostřednictvím kamarádů, např. jak se dostat za tamtu bariéru z elektřiny nebo jak proletět do cíle a nenabodnout se při tom, nebyl zde žádný internet, který by člověku pomohl v bezradných situacích, na všechno každý musel přijít sám, a že to někdy trvalo dost dlouho.
Když jsem hru rozehrál zpětně zhruba před dvěma lety, neměl jsem žádný problém jí dokončit, tehdy to však byla pekelná výzva a jen málokomu se to v našem nízkém věku podařilo. Většinou si každý obstaral kod MSTR, který vedl rovnou k poslednímu levelu, aby tam stále dokola posílal ty tři ubohé Vikingy na smrt.
Příběh nemá cenu řešit, nehraje zde žádnou roli, důležitá je hratelnost, která se mění v závislosti na zvolené postavě, kde jsou na výběr 3 Vikingové s rozdílnými schopnostmi a vzájemná kooperace mezi nimi je jediný možný způsob, jak se dostat do tolik vytouženého cíle. Spolu s nimi navštívíte rozdílné lokace, mezi ty nejbláznivější nepochybně patří ty ''cukrovinkové'', které patřily k mým nejoblíbenějším.
Blizzard uměl dělat skvělé a hlavně návykové hry již ve svých začátcích, The Lost Vikings je toho nesporným důkazem.
Need for Speed: Most Wanted
Pro: hratelnost, zajímavé lokace, logika v zábavné formě, na tu dobu skvělá grafika
Proti: nic zásadního