Pokud se vám líbí série Heroes a zároveň vás otravují boje proti nepřátelské AI, tak by King‘s Bounty mohla být hra přesně pro vás. Zatímco Heroes je tahovka i v nebojovém režimu, King‘s Bounty se tváří více jako RPG s tahovými souboji. Svět jinak běží realtime a cílem hrdiny je postupně prozkoumávat mapu a porážet nepřátelské jednotky. Nikdo (pokud se mu teda hrdina nepostaví drze před xicht) na něj ovšem neútočí z vlastní iniciativy, což je prvek, který pro mě hru dělá mnohem atraktivnější, než tahanice o hrady v HoMaM sérii. To ale neznamená, že je hra jednodušší, to rozhodně ne. I na střední obtížnost jsou souboje místy dost tuhé, ale díky variabilitě jednotek jsou i po takřka 60 hodinách zábavné. Možných taktik je ohromné množství a docela bych se i vsadil, že já jsem jich objevil sotva čtvrtinu.

Na první pohled určitě upoutá nádherná pohádkově stylizovaná grafika podkreslená příjemnou hudbou. Vcelku mě překvapilo, že je hra hodně ukecaná a i přes absenci jakýchkoli předělových animací mě příběh bavil. Atraktivita hlavní příběhové linky je sice nulová, ale nápadité dialogy a desítky subquestů mě bavily až do konce hry. Hra se nebere úplně vážně a to je dobře. Během hry se hrdina podívá do mnoha rozličných prostředí různých frakcí jako jsou obyčejní lidé, ale třeba i elfové, nemrtví, trpaslíci, ďáblové atp. Prostě typická fantasy klasika. Každé prostředí je něčím originální a krom občasných strohých podzemních prostor jsem se rozhodně neměl čas nudit.

Obtížnost je poměrně vysoká, a pokud si nedáváte pozor na vlastní armádu, je vcelku jednoduché se šprajcnout. Momentů, kdy jsem měl zdecimovanou armádu a zároveň jsem byl skoro bez zlata, jsem zažil vcelku dost (hlavně s blížícím se koncem hry), ale naštěstí jsem z této prekérní situace vždycky nějak vybruslil. Je fakt, že je hra v tomto ohledu docela dobře vybalancovaná, ale dle mého názoru by k těmto věcem nemělo docházet vůbec. Přeci jen, komu by se chtělo po 40 hodinách seknout se hrou jen proto, že dostal do slepé uličky. Chtělo by to hru obohatit o nějaký alternativní příjem přesně kvůli těmto momentům. Co mi ovšem vadilo víc, bylo nedomyšlené nakupování jednotek. Po každém boji hráč logicky ztrácí část armády, kterou posléze musí doplnit. A to nejde jinak, než objet všechny příslušné hrady a taverny v okolí, což nějakou tu minutku zabere a obzvlášť v některých větších lokacích. V pozdějších fázích hry je toto ježdění neskutečně otravné a je škoda, že tvůrci do hry nezakomponovali nějakou vychytávku, která by cestování urychlila.

Verdikt: King‘s Bounty rozhodně doporučuju. I přes počáteční rozpaky způsobené především tím, že tahovky moc nehraju, mě hra uchvátila. Uchvátila mě natolik, že jsem ji věnoval více jak 60 hodin svého života a rozhodně plánuju i někdy v budoucnu okusit pokračování.