Ačkoliv jsou samotné herní úkony po nějaké době jen otrava a stávají se pouhou berličkou pro postup dějem, jedná se o perfektní nahlédnutí do struktur fungování totalitního státu. Pohledem obyčejného úředníka pracujícího na celnici či skrze příběhy lidí celnicí procházejicích prožíváte strasti a smutky života v totalitním systému. Škoda jen, že zobrazení absurdity takového režimu se neobešlo bez kopírování zaběhnutého "amerického" klišovitého vidění bývalého východního bloku, se všemi zatuchlými byty a početnými rodinami, které někdo prostě musí živit.

A teď si trochu zafantazírujte, představte si, že zrovna sedíte v lavici na střední, berete východní Evropu 80. let, učitel je náhodou tak trochu kalič a vzpomene si, že existuje jedna taková hra, která... Papers, please se dá pojmout všelijak!