The Book Of Unwritten Tales je tak trochu mimo zájem hráčů jestli si to zaslouží, anebo ne, to se pokusím vyjádřit v této recenzi.
TBoUT rozhodně neoplývá originalitou a ani se o ni v nejmenším nesnaží. Hra obsahuje spoustu narážek na známé filmy a seriály, ale nebojí si uzmout i z vlastních řad a často si vypůjčuje vtipy od ostatních adventur. Některé vtipy jsou určeny jen pro zasvěcené, kteří si hned trefnou narážku správně vysvětlí.
I hudba se opírá a inspiruje filmovou hudbou a trefně ilustruje jednotlivé lokace.
Příběh je doslova prošpikován různými klišé Outsider co touží po dobrodružství, které mít nikdy nebude a bác najednou mu doslova spadne do klína. Hru hrajete za celkem čtyři různě kvalitně zpracované charaktery a NPC jim v tomto ohledu nejsou nic dlužni. Každý hráč si najde svého oblíbence, autoři se zřejmě chtěli zavděčit všem.
Chytrá scénáristická klička ulevila vývojářům, aby se nemuseli „dřít“ s neaktivními NPC. (viz město) Zaujala mě i časová linka (ala Harry Potter).
První je mladá a krásná elfka Ivo. Elfka je trochu pubertální, ale sympatická. Její herní pasáže jsou krátké a mají spád, na rozdíl od ostatních. Doprovází ji roztomilý ptáček Tschiep – Tschiep, který má funkci spíše předmětu.
Další je gnóm jménem Wilbur (alias Frodo), který je nadšenec do různých pověstí o slavných čarodějích a válečnících. Za něj si zahrajete v adventurách již otřepanou pasáž s bleskovou infiltrací na jinak nepřístupné místo. Až s těmito postavami musíte soucítit, jak jim osud a všichni okolo neustále hází klacky pod nohy.
Předposlední postavou je kapitán Nate Bonnet (alias Han Solo), který je typický cynický hláškař, jakého má skoro každá hra.
Poslední hratelnou postavou je Nathanův spojenec – chlupatá příšerka Critter, který se dostane ke „slovu“ až ke konci. Hraní za něj byla pro mě nejotravnější část hry kvůli tomu, že nemluví, jen vydává nesrozumitelné cosi ? takže klikáním na ostatní předměty se jen zdržujete, protože to nemá smysl, aby je Critter komentoval). Přesto ani v této části hra neztrácí svůj humor (jak se zbavit hlídkujícího Trolla, no přece zapálit mu kalhoty).
Postavy se při rozhovorech snaží gestikulovat, ale taková symfonie realističnosti jako třeba v Kyrandii to není.
Od půlky hry, kdy se všechny hratelné charaktery sejdou je hra o něco víc zábavnější. Zejména pak jejich interakce. Od této chvíle můžete (vlastně musíte) mezi postavami přepínat. To samozřejmě rozšiřuje možnosti hratelnosti. V jedné části si dokonce budete moci vybrat, za jakou postavu budete následující problém řešit. Podle toho, kterou vyberete, se liší i postup dosažení cíle (ten je však vždy stejný).
Postavy jsou, podle očekávání, slušně nadabovány.
TBoUT opravdu těží hlavně ze svého humoru, i když jsem spoustu vtipů už slyšel, tak nějakým zázrakem si zde udržují svou vtipnost. Může se pochlubit krásnými lokacemi, které jsou správně různorodé a graficky příjemně zpracované do pohádkova.
Hra je co do obtížnosti velmi jednoduchá, asi vás nečeká žádný zákys. Z důvodu, že možností co dělat je tak málo, že se není kam ztratit. Obsahuje klasický inventář, (který se zobrazí najetím kurzoru do spodu obrazovky) a i vedení rozhovorů.
Objevují se tu i mini hry. První až po dlouhé době je o přípravě elixíru, která je celkem zábavná. Další je cestování prstem po mapě a poslední taneční mini hra. Podle počtu s nimi autoři počítali spíš jen jako s menším spestřením.
Hratelnost je normální point and click. Místa k interakci, která jsme použily, mizí což je super. Ve hře neuvidíte žádné skládačky, posunovačky ani puzzly, jen poctivou základní adventurní práci. Když postavě nějakou akci zadáte, už nejde přerušit. To mi dost vadilo, (protože každý se může ukliknout). Když s postavou delší dobu nic neděláte, začne se na vás v pravidelných intervalech otáčet a civět na vás. (Což mě upřímně trochu děsilo)
Herní doba se pohybuje okolo 12 - ti hodin, což je na novější adventuru výborná doba.
Konečná animace je stejně jako celá The Book Of Unwritten Tales humorně epická a dělá tak správnou tečku za tímto interaktivním dobrodružstvím.
TBoUT rozhodně neoplývá originalitou a ani se o ni v nejmenším nesnaží. Hra obsahuje spoustu narážek na známé filmy a seriály, ale nebojí si uzmout i z vlastních řad a často si vypůjčuje vtipy od ostatních adventur. Některé vtipy jsou určeny jen pro zasvěcené, kteří si hned trefnou narážku správně vysvětlí.
I hudba se opírá a inspiruje filmovou hudbou a trefně ilustruje jednotlivé lokace.
Příběh je doslova prošpikován různými klišé Outsider co touží po dobrodružství, které mít nikdy nebude a bác najednou mu doslova spadne do klína. Hru hrajete za celkem čtyři různě kvalitně zpracované charaktery a NPC jim v tomto ohledu nejsou nic dlužni. Každý hráč si najde svého oblíbence, autoři se zřejmě chtěli zavděčit všem.
Chytrá scénáristická klička ulevila vývojářům, aby se nemuseli „dřít“ s neaktivními NPC. (viz město) Zaujala mě i časová linka (ala Harry Potter).
První je mladá a krásná elfka Ivo. Elfka je trochu pubertální, ale sympatická. Její herní pasáže jsou krátké a mají spád, na rozdíl od ostatních. Doprovází ji roztomilý ptáček Tschiep – Tschiep, který má funkci spíše předmětu.
Další je gnóm jménem Wilbur (alias Frodo), který je nadšenec do různých pověstí o slavných čarodějích a válečnících. Za něj si zahrajete v adventurách již otřepanou pasáž s bleskovou infiltrací na jinak nepřístupné místo. Až s těmito postavami musíte soucítit, jak jim osud a všichni okolo neustále hází klacky pod nohy.
Předposlední postavou je kapitán Nate Bonnet (alias Han Solo), který je typický cynický hláškař, jakého má skoro každá hra.
Poslední hratelnou postavou je Nathanův spojenec – chlupatá příšerka Critter, který se dostane ke „slovu“ až ke konci. Hraní za něj byla pro mě nejotravnější část hry kvůli tomu, že nemluví, jen vydává nesrozumitelné cosi ? takže klikáním na ostatní předměty se jen zdržujete, protože to nemá smysl, aby je Critter komentoval). Přesto ani v této části hra neztrácí svůj humor (jak se zbavit hlídkujícího Trolla, no přece zapálit mu kalhoty).
Postavy se při rozhovorech snaží gestikulovat, ale taková symfonie realističnosti jako třeba v Kyrandii to není.
Od půlky hry, kdy se všechny hratelné charaktery sejdou je hra o něco víc zábavnější. Zejména pak jejich interakce. Od této chvíle můžete (vlastně musíte) mezi postavami přepínat. To samozřejmě rozšiřuje možnosti hratelnosti. V jedné části si dokonce budete moci vybrat, za jakou postavu budete následující problém řešit. Podle toho, kterou vyberete, se liší i postup dosažení cíle (ten je však vždy stejný).
Postavy jsou, podle očekávání, slušně nadabovány.
TBoUT opravdu těží hlavně ze svého humoru, i když jsem spoustu vtipů už slyšel, tak nějakým zázrakem si zde udržují svou vtipnost. Může se pochlubit krásnými lokacemi, které jsou správně různorodé a graficky příjemně zpracované do pohádkova.
Hra je co do obtížnosti velmi jednoduchá, asi vás nečeká žádný zákys. Z důvodu, že možností co dělat je tak málo, že se není kam ztratit. Obsahuje klasický inventář, (který se zobrazí najetím kurzoru do spodu obrazovky) a i vedení rozhovorů.
Objevují se tu i mini hry. První až po dlouhé době je o přípravě elixíru, která je celkem zábavná. Další je cestování prstem po mapě a poslední taneční mini hra. Podle počtu s nimi autoři počítali spíš jen jako s menším spestřením.
Hratelnost je normální point and click. Místa k interakci, která jsme použily, mizí což je super. Ve hře neuvidíte žádné skládačky, posunovačky ani puzzly, jen poctivou základní adventurní práci. Když postavě nějakou akci zadáte, už nejde přerušit. To mi dost vadilo, (protože každý se může ukliknout). Když s postavou delší dobu nic neděláte, začne se na vás v pravidelných intervalech otáčet a civět na vás. (Což mě upřímně trochu děsilo)
Herní doba se pohybuje okolo 12 - ti hodin, což je na novější adventuru výborná doba.
Konečná animace je stejně jako celá The Book Of Unwritten Tales humorně epická a dělá tak správnou tečku za tímto interaktivním dobrodružstvím.
Horizon Forbidden West
Pro: Humor, grafika, ústřední trio, herní doba
Proti: neoriginalita, Critter, jednoduchost