Čtvrtý díl se sympatickou archeoložkou v hlavní roli přišel na trh skoro na rok přesně od dílu předchozího a konečně sebou přináší nějaké ty změny.

Co mě potěšilo nejvíce, je mnohem větší várka animací, hra tak působí dynamičtěji, děj není tak roztahaný a konečně pořádně vím, kde jsem a proč tam jsem a co je vlastně mým cílem. Co mě naopak velmi zklamalo je stále stejný engine, který mě za ty tři díly už dost omrzel. Krom příšerného houpání na laně je nových pohybů minimum a zbraní také moc nepřibylo. Levely jsou menší a už nejsou tak obrovské a i přestože jich je oproti trojce o dost více, herní doba je u The Last Revelation o něco málo kratší. Zejména první půlka hra přináší hodně svěží nápady a různé spletité cestičky. Naopak v druhé polovině jako kdyby tvůrcům došly nápady a celá hra se ponoří do šedi (prostředím a bohužel i hratelnostně), díky čemuž jsem už v závěru dost hnal do finiše, jen abych to už měl za sebou. TombSpiritem zmiňovaná Káhira byla skutečně nehorázně otravným levelem, kde jsem se těžko orientoval i s pomocí návodu, naopak zbytek hry na obtížnosti dost ubral a zákysů bylo minimum. Stejně tak nepřátelé jsou mnohem méně tuzí a lékárniček je více než dost.

Kdybych měl hodnotit první půlku hry, byl by to jasně nejlepší do té doby vydaný Tomb Raider. Druhá půlka je už jen dost průměrná a nepřináší ani moc uspokojující zakončení.