Hodnocení Cross Channel během první poloviny by těžko překonalo padesátiprocentní hranici. Nikam nesměřující děj plný otravných postav v čele s krajně nesympatickým protagonistou mě už jednou přinutili hru odložit. Několikeré doporučení mi ji však znovu zaválo na monitor. Za pozornost stojí hlavně tři prvky, které mohou být zároveň kladem i záporem.

Narace
Děj je nekonečnou smyčkou, kdy se dokola opakuje sedm dní. Vypráví o hrstce mladých lidí, kteří zůstanou jedinými živými tvory na světě. Pomalu se odhaluje minulost jednotlivých charakterů a odemykají se nové možnosti, jak dále postupovat. Taková stavba příběhu má zásadní nevýhodu v kopírování některých situací a jisté dialogy se zopakují třeba i čtyřikrát. Závěr nicméně téměř vždy přinese úmrtí a vymazání paměti většiny přeživších, po kterých následuje návrat na začátek.

Postavy
Gunjo Gakuen je vzdělávacím institutem pro psychicky narušené jedince, kteří neprošli adaptačním testem, ten podstupuje každý potencionálně nebezpečný člověk. Problémy charakterů jsou však po většinu příběhu utajené a okamžik jejich odhalení bývá, přinejmenším, nepříjemnou chvilkou. Žádný z nich to nemá v hlavě v pořádku, ovšem to neznamená, že by byli špatnými lidmi, tedy vyjma…

Protagonista
Taichi Kurosu je tou nejodpornější lidskou bytostí, s níž jsem se ve hrách kdy setkal. Dnes je obvyklé hrání za zápornou postavu, nicméně žádná z nich mu nesahá ani po kotníky. Z Taichiho smýšlení a reakcí na smrt spolužáků běhá mráz po zádech. Využívá ostatní a ničí jim život bez jakéhokoliv cíle. Vražda či znásilnění mu nejsou cizí. Nejděsivější je však jeho počáteční prezentace, kdy jej lze vnímat jako celkem obyčejného člověka.

Nejlépe Cross Channel vystihuje asi slovo jedinečná. Zvláštní styl, kterým je napsána, každopádně zaručuje netradiční zážitek.