Ghost Recon patří společně se starším stájovým bratránkem Rainbow Six k základním kamenům žánru taktických stříleček. Místo antiteroristických CQB akcí se však tentokrát účastníte záškodnických akcí v týlu konvenční armády. S tím souvisí i přesun na větší a volnější mapy či zapojení nepřátelské těžké techniky. Mapy mají velmi slušnou atmosféru a jejich vizuální zpracování ani po letech neurazí.

Stejně jako u ostatních zástupců žánru i zde narazíme na poměrně vysokou obtížnost a hratelnost, jež neodpouští chyby. Každá kulka může ukončit hráčův virtuální život a za celou hru se tak stane mnohokrát.

Bohužel se tak však neděje pouze v důsledku chybování, nýbrž i kvůli nefér skriptům a vůbec přestřelené obtížnosti některých pasáží. Hra se snaží být velmi hardcore, nicméně toho občas dosahuje špatnými způsoby. Vzhledem k supermanským reakčním a střeleckým schopnostem umělé inteligence hratelnost sklouzává do kolotoče savování, memorování nepřátelských pozic a umírání. A když i to hráč překoná, autoři mu pro jistotu přichystali pár neférových skriptovaných spawnů nepřátel do zad v tu nejhorší chvíli.

Vždycky jsem měl názor, že každá mise v kvalitní taktické střílečce by měla jít splnit na první pokus, za předpokladu, že člověk správně nakládá s informacemi, jež hra poskytuje, volí vhodnou taktiku a nedělá chyby v exekuci plánovaného postupu. Ghost Recon bohužel tento parametr nesplňuje, neboť hrou prakticky nelze procházet bez čerpání informací skrz umírání a loadování. V reálu by nikdy nikdo nešel pracovat do speciálních jednotek, pokud by v nich byla byť jen vzdáleně podobná úmrtnost jako v GR.

Podobný problém mají i ostatní redstormovské hry, v prvním Ghost Reconu je to však podle mě asi nejhorší.

(hráno na prostřední obtížnost - Veteran)