Vždycky jsem měl rád akční hry. Z jednoduchou hratelností, které dokázaly zvednout herní adrenalin. Heretic II ztělesňuje přesně, co mám rád. Jenoduché a perfektně funkční ovládání. Svižnost. Hra má spád. Celá hra je jedna velká jízda. Bez zbytečných bludišť a složitých hádanek. Nějaké jednoduché se najdou, ale neruší.

Hra má skvělý level design. Občas, kupodivu, pracujete na velkém prostoru. Dá se v tom ale skvěle orientovat. Zbraně a schopnosti jsou fajn. Jak obranné tak útočné. Dají se v nich najít docela slušné kombinace, takže nemusíte pořád střílet z nejnovějšího kanónu, abyste zvládali. Ozvučení taky dobré. Jenom ty nepřátelé mě trošku zklamali. Za celou hru jsem si k nikomu nevytvořil zádné pouto, nebo něco, čím bych si je zapamatoval. Prostě nějací panáci, kteří padali v gejzírech mých kouzel. Ještě k tomu celkem nemyslící.

Heretic II tvořil vlastně první vlnu akcí z třetího pohledu. Proto mě překvapilo, jak se tvůrci vypořádali s kamerou. Neměl jsem žádný problém. Funguje perfektně. Akci nepřekáží. Co se týče grafiky. Tady Raven dokazuje, že s technologiemi od ID umí nejlíp pracovat. Hra, bych řekl, že vypadá o dost líp, než třeba její dobový souputník SIN. A ještě k tomu byla na hardware docela skromná. Což jsem tehdy oceňoval i já (jenom se mi tehdy během hraní vysypala šunka).

Příběh tady nějaký je. Mě osobně moc neoslovil. Nákaza, putování za lékem, pak nějaké to (v uvozovkách) překvápko a předvídatelný konec. Hrál jsem na střední, a přišlo mi to dost jednoduché. A taky krátké. Jako odreagovačka je tahle hra skvělá. Já si jí užil.