Ač jsem hrál z "residentí" série pouze pětku, byl jsem zvědav na tento počin Capcomu. A jelikož se recenze a ohlasy hráčů dost lišily, byl jsem sám zvědav, k jakému táboru se nakonec přidám já.

Nejdřív začnu pozitivními záležitostmi. Jednoznačně nejlepším prvkem hry, respektive příběhu je jeho rozdělení do čtyř kampaní, přičemž k dispozici je sedm hratelných postav. Já hrál za Leona, Chrise, Sherry a Adu. Těžko vybírat tu nejlepší kampaň, protože všechny jsou určitým způsobem zajímavé, ale kdybych měl přeci jen jednu vybrat, byla by to asi ta Leonova.

Pochvalu zaslouží i grafické zpracování. S vysokými detaily je opravdu na co koukat a tvůrci to také nezapomínají čas od času připomínat v efektních zpomalovačkách. Stejně tak nelze téměř nic vytknout samotnému designu lokací. Potěší i několik řešitelných puzzlů. Zkrátka hratelnost (opět) na skvělé úrovni.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na používání inventáře a nový systém zdraví. Netradiční je taky využití klávesy ESC, které pouze zobrazí kontextové menu, ale nezastavuje samotnou akci. Na ovládání jsem si chvíli zvykal (u QTE jsem se pravidelně netrefoval do správných tlačítek), přehazování stran držení zbraně se taky občas samovolně měnilo, ale dá se na to zvyknout.

Poněkud neutrální názor mám na systém skillpointů, za jejichž nákup je možno vylepšit dovednosti a schopnosti postavy. Nějaký výraznější přínos ale nemají.

Nakonec se dostávám k problematickým stránkám hry. V průběhu kampaní je otravné zdlouhavé opakování pasáží a scén, které byly odehrány v rámci předchozích kampaní. A už takovým residentovkým evergreenem jsou bossfighty. Některé jdou udělat jednoduše, některé trvají zbytečně a otravně dlouho. Stalo se mi, že jsem během bossfightu vystřílel veškerou munici během prvních minut a dalších pět jsem kolem bosse pobíhal s nožem. Situaci neulehčuje ani místy zmatená nebo nepřehledná kamera.

Problematické jsou taky situace s akčními útěky. Kamera během nich několikrát změní pozici a mnohdy ani není vidět, kterým směrem se má běžet. Potom stačí dvě sekundy zaváhání a celou pasáž je nutno hrát znova. A napodesáté už to vážně přestává být zábavné. Naštěstí těchto problematických pasáží není tolik a s trochou štěstí (a trochou té munice navíc) se dají zvládnout bez větších materiálních škod na klávesnici.

Šestý Resident Evil boduje hlavně rozvětveným příběhem do jednotlivých kampaní, herní atmosférou, audiovizuálním zpracováním a akčním pojetím. A i přes vyjmenované zápory mě šestý RE bavil víc, než jsem čekal.