Už jako malé dítě jsem snad jako jednu z prvních her okusil právě tuto hru a musím říct, že tehdy jsem byl naprosto u vytržení. Bavilo mě na ní jak byla barevná, futurističnost nepřátel, jednoduchost a údernost titulu. Popravdě v té době by mě bavil i Pong, páč jsem byl opravdu na větvi už jen z toho, že hraji na PC (i když Pong byl na Atari).

Hra toho z dnešního pohledu nenabízí o nic moc víc, než jen sentimentální pohled do pařanského herního svědomí, které nám ždíme z mozků vzpomínky podobné, jako mám já, ale pořád je na ní něco kouzelného. Něco, co nemá se sentimentem nic společného. Je to asi hlavně to, že tak syrově jednoduchou záležitost si dnes snad jinak než na DOSboxu asi nevychutnáte. Samozřejmě Indie tituly se vracejí ke kořenům, ale tahle primitivní hopsačka je přesně to, po čem člověk sáhne po hraní jakékoliv dnešní hry. Je to na styl:"Tak jo, tady máš quest a hraj si." A člověk si hraje.

Zrovna před chvilkou jsem hru dohrál, čistého herního času asi tři hodinky a to jen kvůli tomu, že jsem některé části hrál zas a znovu, protože jsem neustále umíral a dělal zbytečné chyby, takže jsem ragequitoval a zase spouštěl a tak pořád dokola. Nemůžu říct, že jsem si hraní hry kdovíjak užil, ale přesto bylo něco, co mě pořád nutilo hrát dál.

Bylo tedy těžké hru zhodnotit na objektivní úrovni, protože se nedá jen tak lehce zařadit mezi dnešní počiny. Nebudeme si lhát je to stará hra a opravdu na ní nic extra není. Kdybych ji měl tedy hodnotit s ohledem na dnešní herní průmysl, bylo by to něco kolem 10%, ale to by nebylo fér. Dal jsem tedy 75%, protože mezi DOS tituly si je hra zaslouží. Na klenoty DOSu dle mého ani náhodou nestačí, ale člověk si zahopsá, rozseká pár robotů, ukradne nějakou disketu, cákne dynamit ke dveřím a šup ven.