Třetí díl mě docela příjemně překvapil, i možná vzhledem k tomu, že jsem čekal průšvih, který se nedostavil. Bohužel čtvrtý díl mě trochu nepříjemně zklamal, a snad se mi podaří napsat důvody, i když sám si nejsem úplně jistý jestli to celé není důsledek toho, že jsem ji hrál v době, kdy jsem na ní neměl tak úplně chuť...

Kamenem úrazu se pro mě stal tentokrát příběh a to je v adventuře klíčová věc. Ne že by se příběh předchozím dílům nějak zvlášť vymykal. Dokonce mi ani nevadí to lehké sci-fi, které se zde vyskytuje. Vlastně teď, když už znám ten příběh celý, tak mi vlastně ani tak moc nevadí. Tím kardinálním problémem bylo to, že mě v průběhu hry, ten příběh vůbec netáhl. Tři čtvrtiny hry to ve mně vůbec nevyvolalo ten potřebný pocit zvědavosti, jak to bude dál a jak to celé dopadne. Teprve v poslední čtvrtině, jsem nabyl dojmu, že to konečně získává trochu spád.

Hřebíček do rakve pak hře zasadila nastavená obtížnost. Adventurní herní mechanismy mají tu nevýhodu, že často samy o sobě nejsou moc zábavné. Ano občas se tu objeví logická hádanka, kdy se člověk snaží přesvědčit sám sebe, že jeho mozek ještě nepatří do starého železa, a když jí náhodou bez pomoci vyřeší, prožívá pak pocit uspokojení. Jenže zde jsou prostě hádanky, jejichž řešení jsem nepochopil ani poté, co jsem si ho přečetl v návodu. Prostě jsem tedy udělal to co v návodu píšou a šel dál. Děsná zábava. Častěji nastává zákys typu "Co dál?" Bohužel ani zde mi často nepřišlo řešení moc logické a až moc často se řešení nacházelo v jiné lokaci, než ve které jsem zakysl. Takže nejdřív jsem zkoušel zdánlivě logické věci, pak věci nelogické pak aplikace všeho na všechno a teprve potom mi došlo, že řešení bude tedy potřeba hledat jinde. Kombinace netáhnoucího příběhu nelogických hádanek a otravných zákysů vedla k tomu, že jsem se nakonec uchýlil k metodě 2 - 3 pokusy a pak návod. Kdo hrál někdy adventuru podle návodu, ví jaká je to nuda...

Bohužel ani ostatní aspekty hry mě nijak nenadchly. Prostředí je sice fajn, lokace dobré, ale jenom dobré, žádná mě nijak neohromila, nepřirostla mi k srdci, nikde jsem se vlastně nekochal. Ovládání se navrátilo k myši, PCíčkáři by tedy měli jásat, já bych měl tedy jásat! Ale po pravdě řečeno, nevím jestli konzolovatím, i když žádnou konzoli nevlastním, ale některé průchody dveřmi ve hře v kombinaci s debilní kamerou způsobovaly příval nezveřejnitelných nadávek, když George běhal furt kolem dveří a ne a ne vlézt dovnitř. Alespoň grafika, hudba a zvuky byly v pohodě.

Upřímně řečeno jsem sám svým nízkým hodnocením překvapen. Schválně jsem nenapsal komentář hned po dohrání. Nechal jsem to několik dní uležet, rozehrál jsem několik jiných her a řekl si, že se to třeba usadí. Neusadilo. Ta hra mě většinu času prostě nebavila a dohrál jsem jí jen z povinnosti dohrát celou sérii. Víc si prostě u mně nezaslouží.