Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Alone in the Dark: The New Nightmare

  • PC 85
Po dokončení původní trilogie AITD od Infogrames se po Alone in the Dark coby hernímu fenoménu slehla zem. Přesto se ale pořád spekulovalo nad dalším dílem, bude nebo nebude, do časopisů se dostávaly strohé informace, že na čtyřce se začíná pracovat, aby zase na nějaký čas nevěděl nikdo nic a bylo naprosté ticho po pěšině. A pak to přišlo, šest let po uvedení předchozího dílu, aby opět hráč mohl zažít tu unikátní atmosféru a být Sám ve tmě.

Jak to už u mě bývá, hra se mi dostala do rukou s odstupem času od svého vydání, o to spíš ale intenzivní a záživnější bylo samotné hrání a vůbec prožitek ze hry. Opět máte detektivní příběh a na výběr máte v úvodu ze dvou postav, za které můžete hrát. Unikátem je to, že tu máte v podstatě dvě hry v jedné. Tím mám na mysli to, že každá postava má svou vlastní cestu, dostává se do míst, která jsou jinak pro druhou osobu nepřístupná a kouzelně se tak doplňuje příběh, pokud dohrajete hru za jednu postavu, pořád jste neprošli takřka polovinou možností, které hra nabízí. Tohle nepovinné zpestření hru dělá hratelnější a zajímavější, i když subjektivně vnímaná obtížnost mezi hráním za chlapa a ženskou je rozdílná.

Teď k samotné atmosféře. I když jsem byl zpočátku skeptik, první minuty gameplaye se nedají popsat jinak, než paráda! Xicht zírající do monitoru a vnímání toho, co se dost těžko popisuje. Atmosféra, zvuky, dokonce i hudba společně dohromady dělají neuvěřitelně moc. Jsou tu kombinace interiérů a exteriérů, mapa (jestli to tak vůbec už dnes můžeme tímhle výrazem nazvat...) je natolik komplexní a rozmanitá, že už se prostor nedá rozlišovat na místnosti (jakkoli velké) a okolí. On vůbec už není prakticky poznat rozdíl mezi hratelným prostředím a pozadím, pokud se sami ten rozdíl nepokusíte najít tak, že dojdete k té hranici, za kterou už nemůžete jít dál. Už jenom to pozastavení při hře, kde Vás nic nehoní, stojíte venku, prší, je tu šero a Vy jenom vnímáte ty padající kapky, zvuk bouřky a to pološero, co Vás obklopuje. To, alespoň u mě udělalo hodně moc.

Hra samotná rozhodně nepatří k těm kratším, máte tu širokou škálu zbraní, ke kterým se postupně dopracováváte a opět tu jsou logické hádanky, jejichž nepřekonání má za následek zákys a netušení, jak postupovat dál. Tento prvek je tady tak výrazný, že to může některé hráče i odradit, pokud chtějí hrát poctivě bez návodů a hintů. Na druhou stranu, i tyto zákysy jsou promyšlené, propracované a stačí u nich trochu přemýšlet (až na jeden, kdy jsem hledal hodiny jeden předmět, pak už mi ruply nervy a já si prostě musel zjistit, kde ho najdu, ať jakkoli tenhle způsob hraní neuznávám...).

V závěru, AITD4 se vyplatilo čekat takovou dobu. aby mohla nabídnout hráčům jednak to, co znali z předchozích dílů (originalita, atmosféra....), tak i mnohem víc.

Pro: atmosféra, dvě rozdílné cesty podle toho, za jako postavu hrajete, rozsáhlost hry, logické hádanky

Proti: zákysy, mnohdy se může stát, že hráč vůbec neví, co má dělat, postavy mluví se zavřenou pusou

+21