Crysis 3 jsem očekával v určité nejistotě, protože i když jsem se ze všech stran dozvídal, že se má daleko více blížit jedničce, pořád jsem se tak trochu bál podobného zklamání, jaké mi připravil druhý díl.

Nepředpokládal jsem tedy, že by Crysis 3 mělo přepisovat herní dějiny, a po dvou hodinách hraní mi bylo jasné, že se tak ani nestane. Ano, hra vypadla sice lépe než Anne Hathaway na předávání Oscarů, ale ani taková vychytávka jako kompozitový luk s různými druhy střeliva a možností někoho přišpendlit ke zdi nedokázala zamaskovat fakt, že ty řeči o volnosti byly spíše něco jako předvolební sliby.

Jsou sice části misí, kdy člověk ucítí závan svobody pohybu z jedničky, ale vzápětí je to kouzlo okamžiku zničeno zjištěním, že je hráč uzavřen v chodbě, přičemž někdy to přímo bije do očí, jindy je to poměrně dobře skryto a odhalíte to až po prozkoumání větší části mapy, takže jako vězeň se po celou dobu hraní určitě necítíte.

Mapy jsou ovšem většinou takové nemastné neslané (samozřejmě ne pokud jde o vizální stránku věci) a kromě mise ke konci hry, kdy si můžete v bugině trochu zahrát na závodníka, poměrně malé. Kvůli absenci krycího systému, faktu, že ne ke každé ploše se Prorok dokáže přichytit, což variabilitě příliš větru do plachet nepřidává, a kupříkladu i poměrně slabému potenciálu superskoku, je-li vůbec na místě ho tak nazývat, se člověk ani v méně koridorových lokacích nikterak nevyřádí.

Za hudbu si pan skladatel určitě zaslouží poplácání po zádech, poněvadž i když nejde o žádný legendární soundtrack, už takové menu theme vás jasně naladí na epickou notu, a i v průběhu hry jsou některé pasáže, kdy jsem se do hudby obdivně zaposlouchal. Nejde však jen o ozvučení, Hollywoodské dramatičnosti vůbec je ve hře až hanba, ale ruku na srdce - kdo z nás od Crysis 3 očekával nějaký světoborný příběh?

Za zmínku určitě kromě luku, který bohužel v kombinaci s Cloakem tvoří až příliš silnou a příliš významnou část hraní, stojí i slušná nabídka dalších zbraní, kterými si můžete zpestřit průchod kampaní. Ta je bohužel tak krátká, že se vám dost možná stane, že některé zbraně vůbec nestihnete pořádně vyzkoušet, tím spíše, když si můžete radši hrát na Robina z Locksley a ostatními zbraněmi vesele pohrdat.

Ve výsledku tedy považuji Crysis 3 za povedenější počin než jeho předchůdce, ovšem takový herní zážitek, jímž si mě získala jednička, mi hra rozhodně nepřipravila. Přitom by stačily nápaditější mapy a lépe zpracované vlastnosti nanoobleku a třetí díl na tom mohl být o poznání lépe.