Herní legenda, kterou řadím mezi nejlepší hry, které jsem kdy měl tu čest hrát, a rozhodně to není způsobeno nějakým (rádoby) vlasteneckým cítěním.

Vzpomínám si, jak jsme byli s kamarády vypleskaní z grafického kabátu hry, když jsme už v menu obdivovali oprýskané dveře a jiné detaily; grafika je ale v tomhle případě jenom špička ledovce, která pouze dotváří naprosto vynikající počin.

Co v mých očích udělalo z Mafie legendu, nejsou totiž textury na starých dveřích a podobné záležitosti, nýbrž nezapomenutelná atmosféra a příběh, jenž pohltí. Když k tomu přidám svobodu pohybu po (na tehdejší poměry) rozlehlém herním světě, dobovou hudbu, parádní dabing, slušný vozový park a zábavné přestřelky, které byly nezřídka poměrně solidní výzvou, dostávám hru, ke které se rád vracím i několik let potom, co jsem ji poprvé dohrál, což bych u obyčejné hry rozhodně neudělal.