„Ocitl jsem se ve špatně osvětlené místnosti s nízkým kulatým stolem uprostřed. Kolem stolu bylo usazeno několik starých Číňanů, neustále si něco šeptali. Když jsem se ke stolu přiblížil, jeden po druhém začali hořet. Šeptat si přitom nepřestali. Až z nich nezbylo nic, než hromádka popela, začal jsem se zajímat o předmět uprostřed stolu. Bylo to velké zelené vejce, dotkl jsem se ho a… změnil se v semafor.“

Umístíte-li děj hry do snového světa, můžete si dovolit mnohé. Čím více se budete držet své bdělé logiky, tím méně atraktivní snový svět stvoříte. Tvůrce Yume Nikki se jí naštěstí příliš nedržel a vytvořil hru, která si získala přízeň tolika hráčů, že se to až zdá neuvěřitelné. Přitom má Yume Nikki skutečně smrtelně pomalé tempo, neposkytne skoro žádné instrukce, má těžce čitelný či žádný příběh,… Jenže právě ten snový svět je vykreslen výborně, je až příšerně rozlehlý a nalezení všech tzv. efektů představuje skutečnou výzvu.