Tak nějak jsem jednoho dne přemýšlel nad strategiemi. V současnosti příliš prostoru nemají a i já si uvědomil, že jsem si hodně dlouhou dobu žádnou nezahrál. Tak přišli na řadu resty, které jsem si nechtěl nechat ujít. No a i díky tomu přišel na řadu druhý díl série Empire Earth.

Empire Earth byl pro mě vždycky pojem slušné strategie, která se odráží od AoE zásad, ale zároveň si jde svojí cestou. Hlavně, když jde například o diplomacii. Pamatuju si, jak jsem u jedničky vcelku slušnou dobu zkejsnul a pamatuju si i na její náročnost. Když nad tím zapřemýšlím, musím říct, že dvojka se od jedničky zase tolik neodlišila.

Příběh je dle mého naprosto nezajímavý, až překvapivě Jsou tu tři epochy, každá z jiného období, která vypráví zajímavé historické informace naprosto nezajímavou formou. Ze začátku mě to bavilo, korejská epocha byla velice zajímavá, ale s postupným stěžováním přicházeli pocity, zdali mě samotná hra vůbec baví. Pak to bylo jako na sinusoidě a mise se střídali se zábavou a znuděním a nutným odehráním vzhledem k dalšímu postupu.

Každopádně to není špatná strategie. To určitě ne. Zajímavé byla například změna období, která sice přidávala na atmosféře, ale zároveň mi brutálně sekala celou hru. Na hru z roku 2005 vcelku šok. Ale i to jsem přežil.

Nakonec můžu říct, zaplaťpánbůh za náhodné mise, u kterých se člověk parádně vyřádí. Pak už ale rozdíl od Age of Empires nevidím. Každopádně slušná strategie, to určitě. Jednička mě ale svými nápady bavila o stupínek víc. Trojský kůň je například nezapomenutelnou misí.