Jednou prostě musí přijít moment, kdy uznám, že CoD už není to, co bývávalo. U druhého dílu Black Ops to však ještě nebude. Od prvního dílu sice už uplynulo pár let, ale začátek toho druhého nám hned vše podstatné připomene a nastíní, co se bude dít dál. Tedy hned poté, co tradičně odsouhlasíte, že vám nevadí násilné scény.

Kdo má rád sérii Call of Duty, toho asi nepřekvapí fakt, že „wow“ momentů je tu opět víc než dost. U Black Ops jsem se vždycky trochu bál zasazení části příběhu do budoucnosti, se všemi těmi technologickými vychytávkami, automatickými zbraněmi všeho druhu nebo všudypřítomnými drony. Hlavně proto, aby se to nezvrhlo v sérii Crysis (ano, i tady mají někteří nepřátelé nanoobleky) a aby to nebylo na úrok hratelnosti a zábavnosti. Naštěstí ne a proto finále, zasazené právě do roku 2025, prostě nemá chybu.

Dalším příjemným zjištěním bylo, že hra obsahuje několik momentů, kdy se hráč musí rozhodnout, jak s danou situací naložit a díky tomu se může dočkat různých konců. Novinkou je i větvení příběhu s tzv. Strike Force misemi, kdy si můžete zvolit pořadí misí, jak zrovna podle aktuální formy uznáte za vhodné. První misi s bráněním 3, potažmo 4 cílů najednou, jsem dlouho považoval za nesplnitelnou, protože ono taktické ovládání je jaksi lehce „uživatelsky nepřátelské“. Koordinovat všechny jednotky podle vlastních představ je jako hlídání hyperaktivních dětí ve školce. Naštěstí napotřetí jsem na to šel od lesa (ovládal jsem střídavě jen CLAW a jednoho vojáka na strategicky výhodné pozici) a najednou to šlo. Všechny ostatní SF mise už nejsou tak zrádné a nedělalo mi větší problém je splnit hned na první pokus. Bohužel s poslední SF misí váhal tak dlouho, že jsem ji hlavním příběhem předběhl a tak jsem u ní dostal nekompromisně hodnocení FAILED. Dokonce jsem se i dočetl, že při sérii špatných rozhodnutí může hlavní hrdina (v tomto případě David Mason, abych byl přesný) umřít. Že by inspirace ze série Mass Effect?

Největší devizou série CoD je výborná hardwarová optimalizace, s níž jsem si nejnovější Black Ops zahrál na střední/vysoké detaily i se čtyři roky starým strojem. Graficky jde opět o lahůdkovou záležitost, kterou oceníte hlavně ke konci (mise na Colossu, USS Barack Obama, celé finále). Ano, je to starší engine než u konkurence, která běží na pokročilejším Frostbite 2, ale výsledek je i tak skvělý. A umělá inteligence? Žánrový standard.

Lehkou skepsi ze začátku hraní nahradilo brzo nefalšované nadšení z toho, že Black Ops 2 ctí všechny zažité mechanismy, přidává několik zajímavých prvků (na koni jsem v CoD opravdu ještě nejel) a hlavně servíruje příběh, který se může rovnat kvalitě některých áčkových filmových titulů. Tleskám (opět) dobře odvedené práci a zároveň si přeju zakončení trilogie v podobném stylu jako u série Modern Warfare.

PS.: Po závěrečných titulcích se tu objeví nečekaný "videobonus", který nemá v tomto žánru obdoby :)