Mass Effect 3 je velmi dobrá příběhová sci-fi střílečka. Má určité nedostatky, které jsou vyvažovány přidanou hodnotou ve formě droboučkého vývoje postavy, dialogů, vylepšování zbraní a podobných záležitostí.

Z akčního hlediska se trojka hraje lépe než dvojka, variabilita zbraní je díky modifikacím a vylepšování výrazně vyšší. Ačkoli se z hlediska samotných misí (myšleno pochopitelně mimo Citadelu) jedná o koridor s minimem interakce, tak se díky dobře fungujícímu systému krytí a variabilitě nepřátel a prostředí hra neomrzí. Akční pasáže střídají pasáže kecací (zejména na Citadele), případně pasáže poletování vesmírem (hledání artefaktů, peněz, paliva atd.), což jsou asi další záležitosti, které úspěsně brání stereotypu. Jediná vážnější výtka, kterou bych měl k akční části, je systém "mezerník na všechno" - krytí/skákání/úskok/běh. Samozřejmě se díky tomu stane, že se hlavní hrdina občas rozběhne v momentě, kdy se chcete krýt, nebo kryje v momentě, kdy potřebujete utéct. Na normal většinou akce není tak hektická, aby to vadilo neustále, nicméně nepříjemná chyba to rozhodně je.

Tam, kde tvůrci z Bioware chápali, že se nejedná o nic jiného, než o béčkovou akční scifárnu, není problém. Člověk se u některých sympatických dialogů a scén dobře pobaví, často i zasměje, víc od příběhu podobného typu nečekám (například výborná střelecká scéna s Garrusem, plná sympatického chlapského popichování). V momentě, kdy se autoři snaží o hluboké filozofické poselství, tak hra sklouzává do šílené patetičnosti a jedna idiotská scéna střídá druhou. To se týká zejména začátku a konce příběhu (o samotném konci toho bylo napsáno tolik, že už to tady nebudu opakovat). Kamera pomalu za znění epické hudbičky najíždí na děcko, které to koupí, aby i největší ignorant pochopil, že má teď prožívat děsné emoce a být tak hrozně sociální (jak je tomu dnes ve hrách často španým zvykem viz zbláznivší se Peter Molyneux a jeho přesvědčení, že dobré RPG dělá možnost prdění v průběhu dialogu). Je také možné navázat romanci, (dokonce i homosexuální, v Bioware asi zastávají názor, že hra bez gayů není hra), opět s nulovým dopadem na cokoli. Plus některé opravdu tupoučké repliky typu "Když to nezvládneme, spousta lidí umře". A podobně.

Systém Paragon/Renegade funguje značně naivně a černobíle ("Válčíme spolu 300 let, je třeba zničit nepřítele za každou cenu" "Hoši, nechte toho a přidejte se k mé flotile" "Tak jo"). Chození se dvěmi osobami současně je Paragon volba (protože jsme nikoho neurazili), zastřelení záporáka v animaci je Renegade volba (protože střílení lidí je špatné, áno). Jakékoli volby v průběhu trilogie mají na hru minimální až nulový vliv, včetně konce (na konci sice hra jakž takž počítá s tím, kolik civilizací a jejich jednotek jste spojili pod svá křídla, ale závěr se díky tomu liší opravdu minimálně).

Přístup Bioware k hráčům je taky dost silné kafe. DLC vytržená ze hry, nutnost přihlašování se k Originu, nutnost hraní multiplayeru pro dosažení nejlepšího možného konce (a v neposlední řadě vydání Collectors Edice všech tří dílů bez většiny DLC, to je opravdu těžká prasárna i na poměry EA).

Autoři si nadělali na hlavu velkohubými prohlášeními o úžasném vyvrcholení série a div ne nejlepším RPG všech dob, zatímco vyrobili velmi dobrou koridorovou střílečku.