Stěžejním kladem Hard Reset (potažmo Extended verze) je rozhodně vizuál. Cyberpunkové prostředí je neobyčejně poutavě vymodelované, ať už stran grafického zpracování, tak z hlediska objektů. Mezi další klady patří návrat lékárniček, možnost (často dokonce nutnost) likvidace nepřátel pomocí prostředí (vybuchující barely, elektrizující kondenzátory atd.) a postupný vývoj arzenálu, kdy si hráč za body získané likvidací nepřátel (případně nalezené na tajných místech) nakupuje další a další zbraně a vylepšení.

Stěžejní problém Hard Reset spočívá ovšem v tom, že navzdory proklamacím autorů se rozhodně nejedná o návrat ke kořenům FPS. Hard Reset naopak kombinuje téměř vše, co na moderních FPS jako "pamětník" nesnáším.

Opět se jedná o tupý koridor bez možnosti kamkoli uhnout. Některá "tajná místa" jsou dokonce pouhé odbočky z lineárního postupu směrem o patro níže. Neexistují žádné klíče, logické problémy, není možné zvolit alternativní cestu do dané místnosti. Tyto vlastnosti jsou dále podpořeny neustálým uzavíráním přístupových cest, neviditelnými zdmi a nemožností "crouch" (proto budete objekty, které by běžně bylo možné podlézt, složitě obcházet). Nepřátelé se opět zjevují skriptovaně odnikud (tj. nejsou v levelu přítomní nezávisle na tom, kde se hráč právě nachází), bez jejich kompletnho vystřílení jsou ovládací prvky typu dveří neaktivní atd. V samotném boji je místo efektivity kladen důraz na efektivnost, jinými slovy akce bývá často nejen díky počtu nepřátel zcela nepřehledná. Herní doba včetně DLC Exile navíc nepřevýší šest hodin.

Skvělé cyberpunkové prostředí by si zasloužilo daleko lepší, skutečně oldschool hratelnost, nikoli kombinaci non-oldschool vlastností sérií Seriou Sam a Call of Duty.