Cestování časem je poměrně často používané téma. Na můj vkus možná až moc. Občas se ovšem najde i hra, která vezme okoukané schéma a dokáže jej udělat zajímavým a zábavným způsobem. Právě jednou z takových je i Steins;Gate, které se odehrává ve stejném univerzu jako Chaos;Head. Naštěstí, tím podobnost končí.
Největším plusem je bezpochyby hlavní postava. Okabe dokáže svými hláškami nejednou rozesmát a jeho rozhovory s Kurisu patří k hlavním přednostem této VN. Ostatní postavy nejsou o moc horší, každá sděluje zajímavý příběh. S nimi se pojí i jednoduchý a zároveň povedený design všech charakterů. Navíc je celá hra provedena ve velmi zvláštní grafice. Studené barvy dodávají netradiční nádech a dopomáhají utvářet atmosféru.
Většina teorií o cestování časem ve Steins;Gate je přebrána povedeně a i jejich vysvětlování není provedeno pomocí složitostí, ale ve srozumitelné jednoduchosti. Těmi však odkazy na reálie nekončí. Zlo reprezentuje CERN, Okabe se setká se „skutečným“ cestovatelem v čase Johnem Titorem a pojmy jako Kerrovy černé díry či horizont událostí jsou při daném tématu samozřejmostí.
Hudba sice hraje pouze v důležitých chvílích, ovšem to neznamená, že by byla špatná. Hlavně Main theme mi bude v hlavě znít ještě dlouho. Hlasy, obzvláště Okabeho a Kurisu, také perfektně vystihují jejich osobnosti. Místo tradičních voleb je ve hře mobil. Pomocí tzv. Phone triggeru se děj v pozdějších fázích rozděluje a zakončuje jedním ze šesti různých závěrů. Pro dosažení všech je potřeba okolo 25 hodin.
Pod podivným názvem se ukrývá skvělá hra, která by se mohla zalíbit i těm, kteří vizuálním novelám příliš neholdují.
Největším plusem je bezpochyby hlavní postava. Okabe dokáže svými hláškami nejednou rozesmát a jeho rozhovory s Kurisu patří k hlavním přednostem této VN. Ostatní postavy nejsou o moc horší, každá sděluje zajímavý příběh. S nimi se pojí i jednoduchý a zároveň povedený design všech charakterů. Navíc je celá hra provedena ve velmi zvláštní grafice. Studené barvy dodávají netradiční nádech a dopomáhají utvářet atmosféru.
Většina teorií o cestování časem ve Steins;Gate je přebrána povedeně a i jejich vysvětlování není provedeno pomocí složitostí, ale ve srozumitelné jednoduchosti. Těmi však odkazy na reálie nekončí. Zlo reprezentuje CERN, Okabe se setká se „skutečným“ cestovatelem v čase Johnem Titorem a pojmy jako Kerrovy černé díry či horizont událostí jsou při daném tématu samozřejmostí.
Hudba sice hraje pouze v důležitých chvílích, ovšem to neznamená, že by byla špatná. Hlavně Main theme mi bude v hlavě znít ještě dlouho. Hlasy, obzvláště Okabeho a Kurisu, také perfektně vystihují jejich osobnosti. Místo tradičních voleb je ve hře mobil. Pomocí tzv. Phone triggeru se děj v pozdějších fázích rozděluje a zakončuje jedním ze šesti různých závěrů. Pro dosažení všech je potřeba okolo 25 hodin.
Pod podivným názvem se ukrývá skvělá hra, která by se mohla zalíbit i těm, kteří vizuálním novelám příliš neholdují.
