Jsem rocková hvězda. Stojím na podiu ve vyprodaném klubu a hraju jeden flák za druhým. Fanoušci šílí, peníze se sypou. Po koncertě se ožeru a ošu…, teda promiňte, políbím basáka, eh sakra pořád se pletu, basačku. Jako správný rocker nesmím taky zapomenout na heroin. No to je jedno, stejně je to nějaké divné, reflektory začínají nějak moc svítit. Někdo na mě mluví, prý ať stávám a ukážu občanku. Co to sakra je. A už se probírám, začíná mi to do sebe zapadat. Na koncertě jsem opravdu byl, ale jako fanoušek. Ožral jsem se jako prase a teď mě u obchodního domu Prior, budí policistka s baterkou. Sen se rozpadl, bublina splaskla.
Hrát v rockové skupině byl už od mala můj sen. Dokonce jsme s kamarády jednu takovou založili. Prudká šavle, nikdy jsme na nic nehráli, ale stali jsme se v okrese legendou. No a teď po patnácti letech, se mi na stará kolena můj sen, díky této hře, možná splní.
I přes vysokou cenu, jsem si tedy nakonec pořídil PC verzi i s kytarou (vypadá dobře, kvalitu však nedokážu posoudit). Tuším, že konzole, domácí kino a obývák, by byly daleko lepší volba, ale naštěstí nic takového nevlastním. Teda jako obývák a televizi máme, myslím PS3 a to druhé.
Ze začátku jsem měl obavy, abych jako naprostý laik, byl schopen pochopit, co po mě hra vlastně chce, jak se co drží, kde se co mačká a na co drnká.
No a nepochopil. Je tam sice plno instruktážních videí a vše si můžete dokolečka opakovat, ale prostě levák jako já, potřebuje názornější příklad. Naštěstí je na netu spousta odborníků, kteří radí, co a jak a tak aby to pochopili i úplní dřeváci.
Takže si projdete ty základní věci, hra vás donutí kytaru naladit, to dělá před každým hraním, někdy je to až otravné a rovnou vás kopne k prvnímu songu, Stouni a Satisfaction. Hned zjistíte, že i zdánlivě jednoduchá písnička, je pro začátečníka neuvěřitelně těžká, nebyl jsem schopen pořádně držet kytaru natož ještě mačkat správné struny, které se mi na obrazovce míhaly. Naštěstí to zjistí i hra a začne vám tam posílat jednotlivé noty, místo složitých comb. Po několika absolutních nezdarech, jsem se do toho začal pomalu dostávat a po pár dnech jsem se cítil, jako Hendrixův brácha. Stále však jen jednoduché rify, do složitějších akcí se zatím nepouštím.
Jak postupujete hrou, získáváte za každé správné zahrání body a ty vám odemykají hru dál. Zahrajete obstojně první dvě písničky a otevře se vám možnost zadrnkat si před publikem v nějaké garáži či co to je. Když píšu publikum, není to zas tak docela pravda, páč je tam vždy asi pět lidí, kteří jsou naklonovaní do menšího davu, takže na vás povykuje asi dvacet jednovaječných dvojčat. Ke všem písničkám máte přístup okamžitě, ale tohle je jako taková cesta na vrchol.
Jo písničky to je to nejhlavnější. V základu hra obsahuje asi padesátku hitů. Já bych tedy volil jiné složení. Problém byla asi licence páč to šlo udělat opravdu lépe, někteří matadoři chybí (Black Sabath AC/DC atd.), někdo je tam navíc (Maroon 5). I tak je tam pár interpretů, které mám rád Pixies, The Cure, Nirvana, David Bowie atd. Samozřejmě je možnost dokoupit další, ale písnička za sedmdesát kaček není to pravé ořechové. Nakonec jste stejně tak zažraní do hraní, že je vám jedno co hrajete, hlavně že hrajete.
Je mi jasné, že takhle se pořádně na kytaru hrát nenaučím, to ani nebyl můj cíl, ale zahrát si oblíbené hity, snad za pár dnů, měsíců nebo spíš roků, určitě zvládnu. Možná, si i moje matka časem přestane ťukat na čelo:-). No a pokud vydají nějaký klasický punk, budu v sedmém nebi.
Teď mi volal manažer Kabátů, jestli jim prý Prudká šavle nechce dělat předkapelu. Poslal jsem ho někam. Předkapelu a ještě takovým drnkalům.

Fotka krabičky:-)