Stále trvá to, že nechápu, proč se série Medal of Honor přesunula do éry moderních akcí. Přesto jsem si před dvěma lety bez očekávání zasedl k reinkarnaci a tzv. restartu série. Danger Close neumí udělat hru, která by chytla, kromě několika momentů! O tom jsem se přesvědčil už u singleplayeru předešlého dílu. S Warfighterem je to přesně tak, jak jsem počítal.

Mě se totiž ani pořádně nezdá, že by za tenhle titul mohlo Danger Close. V některých momentech mi totiž přišlo, že hraji zase nějakou déčkovou hru od City Interactive, protože některé pasáže, včetně té úvodní jsou opravdu hrozné a ani po dohrání nechápu, čím jsem byl doveden do konce. Akční scény totiž postrádají jakoukoliv zajímavost a gradace příběhu je na bodu mrazu. Samozřejmě poznáte, která mise je závěrečná, ale něco, co by vás motitovala ve hraní prostě Warfighter postrádá.

I tak je ve hře několik rozporuplných pozitiv - grafika a jízda auty. V obou případech jde o to, jak se k nim hráč postaví. Frostbite 2 klasicky odvádí kvalitní práci, v některých momentech je ale hra tak nechutně hnusná, že se na to ani nedá dívat! Podobně mi do hry nejdou jízdní vlastnosti s řízením aut a desetiminutovými naháněčkami, ale je to zajímavé zpestření. Třeba na začátku mi to lehce potěšilo a říkal jsem si, že přišlo něco zajímavého po špatné první misi.

Dost mě mrzí, že se série Medal of Honor vydala tímhle směrem. Danger Close dejte na starost dětské hry, vraťte sérii kam patří a vyhoďte ty nadité hlavy co tohle dokázali schválit! Tuhle rozporuplnost už nechci vidět!