Ne, nebojte. Tentokrát se tu nehodlám rozepisovat, jak jinak bývá mým zvykem. Ale vzhledem k tomu, že mě tahle hra docela slušně bavila, tak bych o ní rád řekl alespoň pár slov. Myslím, že tyhle nezávislé tituly by si zasloužily větší pozornost nás hráčů, neboť jak záhy zjistíte v mém komentáři, i takové hry mohou dost často nabídnout daleko více zábavy, než ta nejmodernější akční střílečka současnosti…

Hra Shadowgrounds se ke mně dostal celkem nedávno, když jsem hledal dřívější tituly studia Frozenbyte, které mimochodem stojí za velmi povedenou plošinovkou Trine. A co jsem nenašel – zajímavě vyhlížející sci-fi hru s pro mě poněkud neobvyklým zpracováním. Tím teď samozřejmě mám na mysli pohled, z něhož se hráč na hru dívá – z výšky. A jelikož to bylo zrovna v době, kdy už jsem měl tak trochu plné zuby všech těch áčkových stříleček, neváhal jsem a pustil se do hraní. Očekával jsem totiž něco nového a od klasických FPS odlišného, co nabídne příjemnou hratelnost a oddychovou zábavu.

A nemýlil jsem se. Hned na začátku mě hra svou jednoduchou, ale zároveň velmi návykovou hratelností neskutečně chytla. Ač se hra na první pohled leckomu může z obrázků zdát jako nezáživná arkáda, s chutí jsem se nechal překvapovat, jak i takový titul může disponovat docela slušným příběhem, zajímavým prostředím a propracovaným systémem zbraní a jejich vylepšováním. Takové možnosti dnes nemají ani některé AAA tituly, což mě docela pobavilo, protože tahle hra ve vší své jednoduchosti dokáže strčit do kapsy i ty nejpopulárnější žánry současnosti. Samozřejmě jsem byl rád, že jsem tuhle hru objevil, jelikož jsem si ji díky tomu vážně skvěle užil.

I když to bude znít divně, tak nejvíce zábavné pro mě bylo samotné zpracování, které je na dnešní poměry vážně neobvyklé. Ovládat hlavní postavu z pohledu vysoko nad mapou samozřejmě není nic nového, ale pro mě to bylo velmi příjemné osvěžení. Člověku to tak doslova dává zcela jinou perspektivu a o to větší radost z likvidování hord nabíhajících monster. Přitom, ač se díky tomu může hra jevit jakkoliv lacině, to neznamená, že by neměla hlubší myšlenku. Příběh o invazi nepřátelských mimozemšťanů na jakési vzdálené planetě sem skvěle zapadá a je zde vyprávěn nejen kratičkými filmečky, ale i různými zprávami, které nacházíte roztroušené po celé hře. A to se mi ve hrách vždycky líbilo.

Samotná hratelnost je pak čistě arkádová. Chodíte chodbami, likvidujete nepřátele, sem tam stisknete nějaké to tlačítko. Občas ale dostanete za úkol také bránit nějakou důležitou pozici, nebo třeba připravit vesmírné plavidlo k odletu. Na několika málo místech se pak dokonce střetnete s i nějakým tím bossem, kde opravdu rozhoduje vaše hbitost a přesnost. Hra tedy nenabízí nic převratného, co se hratelnosti týče, ale co by jste také od takovéhoto titulu chtěli. Důležité je, že hra umí všechny tyto věci podávat tak, aby to bylo zábavné a hned tak se to někomu neomrzelo.

Do ruky vaše postava samozřejmě dostane i řadu nejrůznějších zbraní. Od klasické pistolky až po ten nejtěžší kalibr. Díky zvolenému pohledu kamery si pak doslova užíváte jednotlivé přestřelky tak, jak to v jiných hrách není možné, a přitom si vychutnáváte smrtící účinnost zbraní jako nikdy předtím. Všechny zbraně navíc lze různě vylepšovat za body, které získáváte zabíjením nepřátel. A některá vylepšení skutečně dokáží značně zvýšit vaši palebnou sílu, bez čehož se obzvláště v pozdějších částech hry ani neobejdete. Obtížnost totiž přiměřeně narůstá s vaším postupem hrou.

Na začátku budete potkávat jen slabá a snadno zničitelná monstra. Ovšem jak se prokousáváte hrou dál a dál, přibývají nová monstra, která jsou daleko odolnější a agresivnější. A aby toho nebylo málo, řada z nich disponuje i svými zbraněmi či možností zneviditelnit se. Pak, když se na vás tahle monstra řítí ze tmy tunelu v množství větším než velkém, začíná ta prává zábava. I když je jejich inteligence zcela mizivá, ve větších počtech vám dají řádně zabrat.

Vizuální zpracování hry je i přes fakt, že hru sledujete se značným odstupem od hlavní postavy a navíc z výšky, velmi zdařilé. Autoři si evidentně dali hodně záležet na tom, aby souhra světel a stínů navodila tu správnou hororovou atmosféru. A musím uznat, že někdy to funguje naprosto skvěle, za což může částečně i ten fakt, že v každém levelu máte jen čtyři životy. To má pak každý hned větší obavy vlézt tam do toho černého tunelu, aby ho tam náhodou něco nečekaného nezabilo. Naštěstí máte po celou dobu baterku, která vám v řadě případů pomůže zahnat strach z temnoty.

Suma sumárum, u téhle hry jsem se skvěle bavil a byl jsem s ní nadmíru spokojen. Snad by jen mohla být o trošku delší. Ale když k tomu přidáte i nepřímé pokračování s podtitulem Survivor, tak je hra dlouhá tak akorát. Chcete-li si tedy odpočinout od běžných her, které normálně hrajete, a zažít něco jiného a osvěžujícího, vřele vám Shadowgrounds doporučím. Lepší oddychovou zábavu, říznutou řádnou porcí akce s hororovým nádechem, asi jen tak nenajdete.