Není to tak dávno, co jsem o sérii Ultima jen četl a při pohledu na screenshoty jsem si říkal, že tohle už je asi vážně příliš velkej kentus na to, abych se to donutil hrát. Pak se ale objevila akce na GOGu, kde mi 4. díl naservírovali zadarmo až pod nos. Tak jsem si řekl, že to aspon zkusím a dopadlo to překvapivě tak, že jsem čtyřku dohrál, viz zde. Předchozí díly jsem vlastně původně vůbec nechtěl hrát, ale po přečtení blogu cRPG Addicta (viz Odkazy) jsem dostal chut to zkusit. Motivovala mě skutečnost, že hra by měla jít dohrát za 8 hodin (což je velmi přijatelné, čtvrtý díl zabral daleko více času), což nakonec můžu potvrdit. Stáhl jsem si tedy verzi z GOGu, jedná se o remake pro DOS z roku 87 s lehce vylepšenou grafikou.
První věc, kterou chci zdůraznit - tahle hra je hrozně lehká. Ne vážně, když to srovnám s Wizardry I - se hrou, která vyšla ve stejné době a stejně jako Ultima definovala žánr RPG - není tu žádná permanentní smrt, žádné tuhé souboje, nemusíte se 40 hodin pachtit v nějaké shnilé kobce. A to je to, co mám na Ultimě rád - není to o soubojích jako spíš o exploraci herního světa. Ono vlastně nejtěžší na téhle hře je přijít na to, co máte sakra vlastně dělat. Hra vás vyplivne na zelené louce a dělej si co chceš. Po chvíli si všimnete, že vám klesá ukazatel "Food" - moje první smrt byla vyhladověním, jelikož jsem nestačil přijít na to, jak si jídlo obstarat :)
Naštěstí jsem byl vybaven zkušenostmi ze čtvrtého dílu, takže jsem se do hry dostal rychle - nebojoval jsem s trochu neintuitivním ovládáním (které se mi ale z nepochopitelných důvodů hrozně líbí). Moudré je nejdříve pečlivě pročíst manuál ke hře + quick reference card, kde se hodně věcí vyjasňuje. Tahle hra je jinak v některých věcech hodně, hodně zvláštní. Začněme tvorbou postavy, kde si můžete zvolit trpaslíka, elfa či bobbita - rasy, které se, pokud vím, v pozdějších Ultimách vůbec neobjevují. Po troše experimentování a pár úmrtích jsem zvolil postavu elfa zloděje. A byla to skvělá volba - na rozdíl od 4ky se tu nehraje na žádné ctnosti, takže můžete krást a vraždit jak se vám zachce, což jsem taky hned udělal. Vtrhnul jsem do obchodu s cílem přivlastnit si "nějakou lepší zbraň". Jaké bylo moje překvapení, když na mě vyskočila zpráva, že jsem dokázal ukrást Phazor. Ano, tu sci-fi bouchačku.
A tady se dostáváme k jádru pudla - ta hra je hrozná splácanina. Mladý Richard Garriott asi jednoduše do hry nacpal vše, co mu v jeho teen letech připadalo cool - najdeme tu tedy DnD tvorbu postavy, Star wars prvky, balroga (Tolkien), cestování časem, atd. Neříkám, že není super pocit létat po světě v létajícím autě a střílet kolemjdoucí orky phaserem. Že mě nebavilo seřezat v dungeonu několik skeletonů, vykrást pár truhel a za nashromážděné peníze si koupit raketoplán a posléze ve vesmíru sestřelit pár tie-fighterů. Tohle v žádné jiné hře nezažijete. Ale je to prostě... divné.
Divné je i vylepšování postavy - sice tu jsou standardní expy a levely, ty ale v podstatě k ničemu nejsou, atributy se zvyšují jiným způsobem, a tak je potřebujete jen k dosáhnutí 8. levelu, který je nezbytný pro dohrání. Ve hře také nejsou žádná healovací kouzla, žádné lektvary. Víte, co musíte udělat, když máte málo HP? Vlézt do nejbližšího dungeonu. HP se vám totiž přičtou za každou zabitou potvoru, musíte tedy vlézt dovnitř, vymlátit patro, vylézt z dungeonu - a teprve ted se přičte odpovídající množství HP. Pokud chcete do nižších pater, kde potvory dávají větší dmg a kde tedy potřebujete víc HP, musíte nejdříve párkrát vymlátit předcházející - lehčí - patra a vylézt ven, aby se životy přičetly. Aspon, že tu jsou kouzla pro vytvoření žebříků vedoucích o patro nahoru/dolů, čímž se dá rychle dostat až na dno dungeonu.
Což je třeba, pokud chcete plnit questy, které vám zadají králové. Celý svět je rozdělen na 4 kontinenty, na každém kontinentu jsou 2 králové = 2 hrady a tito vám mohou zadat quest - jsou ale jen dva typy - zabij potvoru (balroga či něco podobně tuhého, co najdete až ve spodních patrech) a najdi speciální místo na mapě. Bohužel se nedá mluvit s nikým jiným než s králem a obchodníky, NPC na pokec tu chybí. Další zklamání je, že i když je na mapě spousta měst, žádné není ničím výjimečné - je tu vždy pár obchodů a liší se jen layoutem (taky asi jen 6 druhů) a možná itemy, které prodávají obchodníci. Není tedy žádný důvod prozkoumat všechna města, vystačíte si s jedním. To stejné platí o dungeonech - pokud máte za úkol zabít nějakou potvoru, najdete ji v libovolném dungeonu - takže zase stačí neustále navštěvovat jeden, kde si zařídíte vše potřebné. Svět je tedy sice velký, ale není motivace ho do detailu proskautovat.
Jinak myslel jsem, že mě čeká trochu obsáhlejší cestování časem, to se ale konalo až na konci, kdy jsem se tím dostal k Mondainovi. Pořádný time-travel se tedy bude konat až ve druhém dílu, na který se chystám. Celkově musím říct, že jsem hru nehrál z donucení - jen abych to měl dohrané - ale hra mě opravdu bavila, i když je vidět, že game-design je ještě dosti nevybroušený. Jak už jsem ale psal u 4ky - hrát tohle v době vydání, tak jsem nadšen.
První věc, kterou chci zdůraznit - tahle hra je hrozně lehká. Ne vážně, když to srovnám s Wizardry I - se hrou, která vyšla ve stejné době a stejně jako Ultima definovala žánr RPG - není tu žádná permanentní smrt, žádné tuhé souboje, nemusíte se 40 hodin pachtit v nějaké shnilé kobce. A to je to, co mám na Ultimě rád - není to o soubojích jako spíš o exploraci herního světa. Ono vlastně nejtěžší na téhle hře je přijít na to, co máte sakra vlastně dělat. Hra vás vyplivne na zelené louce a dělej si co chceš. Po chvíli si všimnete, že vám klesá ukazatel "Food" - moje první smrt byla vyhladověním, jelikož jsem nestačil přijít na to, jak si jídlo obstarat :)
Naštěstí jsem byl vybaven zkušenostmi ze čtvrtého dílu, takže jsem se do hry dostal rychle - nebojoval jsem s trochu neintuitivním ovládáním (které se mi ale z nepochopitelných důvodů hrozně líbí). Moudré je nejdříve pečlivě pročíst manuál ke hře + quick reference card, kde se hodně věcí vyjasňuje. Tahle hra je jinak v některých věcech hodně, hodně zvláštní. Začněme tvorbou postavy, kde si můžete zvolit trpaslíka, elfa či bobbita - rasy, které se, pokud vím, v pozdějších Ultimách vůbec neobjevují. Po troše experimentování a pár úmrtích jsem zvolil postavu elfa zloděje. A byla to skvělá volba - na rozdíl od 4ky se tu nehraje na žádné ctnosti, takže můžete krást a vraždit jak se vám zachce, což jsem taky hned udělal. Vtrhnul jsem do obchodu s cílem přivlastnit si "nějakou lepší zbraň". Jaké bylo moje překvapení, když na mě vyskočila zpráva, že jsem dokázal ukrást Phazor. Ano, tu sci-fi bouchačku.
A tady se dostáváme k jádru pudla - ta hra je hrozná splácanina. Mladý Richard Garriott asi jednoduše do hry nacpal vše, co mu v jeho teen letech připadalo cool - najdeme tu tedy DnD tvorbu postavy, Star wars prvky, balroga (Tolkien), cestování časem, atd. Neříkám, že není super pocit létat po světě v létajícím autě a střílet kolemjdoucí orky phaserem. Že mě nebavilo seřezat v dungeonu několik skeletonů, vykrást pár truhel a za nashromážděné peníze si koupit raketoplán a posléze ve vesmíru sestřelit pár tie-fighterů. Tohle v žádné jiné hře nezažijete. Ale je to prostě... divné.
Divné je i vylepšování postavy - sice tu jsou standardní expy a levely, ty ale v podstatě k ničemu nejsou, atributy se zvyšují jiným způsobem, a tak je potřebujete jen k dosáhnutí 8. levelu, který je nezbytný pro dohrání. Ve hře také nejsou žádná healovací kouzla, žádné lektvary. Víte, co musíte udělat, když máte málo HP? Vlézt do nejbližšího dungeonu. HP se vám totiž přičtou za každou zabitou potvoru, musíte tedy vlézt dovnitř, vymlátit patro, vylézt z dungeonu - a teprve ted se přičte odpovídající množství HP. Pokud chcete do nižších pater, kde potvory dávají větší dmg a kde tedy potřebujete víc HP, musíte nejdříve párkrát vymlátit předcházející - lehčí - patra a vylézt ven, aby se životy přičetly. Aspon, že tu jsou kouzla pro vytvoření žebříků vedoucích o patro nahoru/dolů, čímž se dá rychle dostat až na dno dungeonu.
Což je třeba, pokud chcete plnit questy, které vám zadají králové. Celý svět je rozdělen na 4 kontinenty, na každém kontinentu jsou 2 králové = 2 hrady a tito vám mohou zadat quest - jsou ale jen dva typy - zabij potvoru (balroga či něco podobně tuhého, co najdete až ve spodních patrech) a najdi speciální místo na mapě. Bohužel se nedá mluvit s nikým jiným než s králem a obchodníky, NPC na pokec tu chybí. Další zklamání je, že i když je na mapě spousta měst, žádné není ničím výjimečné - je tu vždy pár obchodů a liší se jen layoutem (taky asi jen 6 druhů) a možná itemy, které prodávají obchodníci. Není tedy žádný důvod prozkoumat všechna města, vystačíte si s jedním. To stejné platí o dungeonech - pokud máte za úkol zabít nějakou potvoru, najdete ji v libovolném dungeonu - takže zase stačí neustále navštěvovat jeden, kde si zařídíte vše potřebné. Svět je tedy sice velký, ale není motivace ho do detailu proskautovat.
Jinak myslel jsem, že mě čeká trochu obsáhlejší cestování časem, to se ale konalo až na konci, kdy jsem se tím dostal k Mondainovi. Pořádný time-travel se tedy bude konat až ve druhém dílu, na který se chystám. Celkově musím říct, že jsem hru nehrál z donucení - jen abych to měl dohrané - ale hra mě opravdu bavila, i když je vidět, že game-design je ještě dosti nevybroušený. Jak už jsem ale psal u 4ky - hrát tohle v době vydání, tak jsem nadšen.
