Hned zkraje ze sebe musím vybrečet strašnej žal, totiž že trojka mě zklamala a nudila. Jedničku jsem dohrál vcelku rychle a s nadšením, dvojka mě už tolik nerajcovala, za to u posledního dílu jsem se natrápil strašlivě dlouho a hrál vlastně jen proto, abych celou trilogii konečně uzavřel. Nakonec se zadařilo, ale je mi z toho pěkně divně po těle.

Co se příběhu týče, měl jsem třičtvrtiny hry dojem, jako kdybych sledoval VKVéčka v nejlepší formě, aby se to ke konci všechno zvrtlo do jakéhosi nadčasově filozofického eposu o věčném koloběhu vesmíru a kdesi cosi. Přesto je pro mě příběh a divácký zážitek vůbec, povedenější než samotné herní mechanismy.

U jedničky musel člověk alespoň občas trošičku pošpekulovat co udělat, jak udělat, smysluplně rozdělit nějaké ty zkušenostní bodíky. Trojka přeje všem stádovejm ovcím, prostě běžet koridorem a vše okolo rozstřílet a no... hotovo. Naštěstí je mezi touto “duchapovznášející” činností mnoho kvalitní vaty v podobě cutscének. Každej to ví, každej o tom mluví, stejně to musím zopakovat: "Lépe vypadající příběhový scénky, jsem v jiné hře prostě neviděl!”

Závěr trilogie chce mít všechna nej, ale v honbě za epičností zapomíná na obyčejnou herní duši.