Datadisk Silent Threat již tak neoslnil jako původní Freespace. Výsledný koktejl není sice namíchán zásadně špatně, ale nemá v sobě ten oslnivý nádech, kterým by mě připravil o střízlivý pohled na hru. Nicméně akční vesmírný simulátor je to pořád výborný a i zde jsem po některých úspěšně splněných misích těžce oddychoval svírajíc joystick ve zpocených rukách. Musím ovšem zdůraznit to slovo "některých", jiné jsem totiž dohrál po pár minutách aniž bych se dostal na provozní teplotu. Nevyváženost obtížnosti jednotlivých misí tak je ve hře až nepříjemně patrná a závěrečná mise se skoro nezničitelnou lodí (a to i na obtížnost Easy!) a neustále se respawnujícími nepřáteli je opravdu hřebíček do rakve.

Z příběhu mám docela rozporuplné pocity. Kladem totiž je už to, že datadisk vůbec nějaký příběh obsahuje. Taky jsme se mohli dočkat jen několika samostatných misí jako u mnoha jiných datadisků. Příběh sám o sobě dokonce není nezajímavý. Přesto mi nedokázal poskytnout ten hnací motor jako v originální hře. Příběh je zde podáván jen formou brífingů a zpráv a musím upřímně říct, že mi skvělé cutscény z Freespace hodně chyběly.

Bez ohledu na výše uvedené výtky jsem zde ale strávil dalších 14 hodin mezi Terany, Vasudany a Shivany, z nichž většina se vyznačovala skvělou hratelností a o tom to nakonec je.